Někteří milovníci extrémních zážitků potřebují skákat padákem z mrakodrapu a potápět se mezi žraloky. Nabízím vám extrémní prožitek a bude vám stačit křeslo nebo gauč.

Kdysi jsem se čtenáři takhle sdílel pocity z pětidenního bdění. Zkusíme si další level. Až si ho přečtete, sedněte si na chvilku kamsi do klidu a zkuste ho prožít. Stačí opravdu pár minut. Možná vám změní život.

Když se jednoho dne probudíte na ARO a nevíte, jak jste se tam vzali, přivede vás to k několika docela zásadním úvahám.

Tak za prvé si uvědomíte, že je fajn, že jste se probudili, protože to nejspíš vůbec nebylo samozřejmé. A uvědomíte si, že probudit se je fajn vlastně kdykoli. Každý den si můžete do deníčku napsat jednu skvělou věc, kterou jste prožili – a to bylo vaše probuzení. Probuzení totiž je nádherná a vůbec ne samozřejmá věc.

Potom si uvědomíte, co by se stalo, kdybyste se neprobudili. Člověk většinou žije v pocitu nekonečnosti svého bytí. Představa, že by tu zítra nemusel být, vám až do onoho probuzení na ARO většinou přijde absurdní a příliš jaksi patetická nebo snad esoterická… ale ona je ve své podstatě naprosto racionální a realistická. Tak to prostě je. Náš život je křehký a kdy skončí nikdo netušíme. Co by po nás zůstalo, kdybychom se zítra neprobudili? Není třeba panikařit a horem pádem se na takovou situaci připravovat. Ale možná, že člověk po takové úvaze prostě začne pomalu otáčet kormidlem svého počínání tak, aby – kdyby na to došlo – nezůstal po něm moc velký binec. Aby těm, kteří tu zůstanou, nezpůsobil ještě víc starostí, než kolik beztak způsobí.

Ale co ostatní, buďte sobci a myslete na sebe!

Dojde vám třetí věc: Opravdu jste zažili a prožili všechno, co jste si od života slibovali? Co se stane s těmi sny, které jste léta odkládali na neurčito, mlhavými plány něco v životě změnit, abyste jednou v jakési neuchopitelné zamžené dálavě byli šťastní? Nestálo by za to začít žít tak, aby za to život stál a mohli jste svatému Petrovi u brány zahlásit, že jste si ho opravdu užili, ať by se to stalo v kterýkoli den?

Když vás tohle napadne, nemusíte najednou postavit všechno na hlavu, ale dost možná, že ze svého života proškrtáte spoustu věcí, které, jste-li do nich zanořeni, vypadají tak bezodkladně a naléhavě, a zvednete-li hlavu, najednou si uvědomíte, jak jsou banální a zbytečné. Najednou jasněji uvidíte, co je opravdu to, proč jste tady a co vás dělá šťastnějšími a co naopak plevel, balast, odpadky, které jste si v životě nahromadili, protože jste nedohlédli jejich nicotnost.

Možná, že si uvědomíte, že i mezi lidmi kolem sebe máte ty, kteří stojí za váš čas a pak také ty, kteří jsou jenom upíři a o čas vás obírají, aniž by do vašeho života vnášeli cokoli, co by vás obohatilo.

A prostě si uklidíte. Ne ze dne na den, ale postupně svůj život prozáříte, zjednodušíte a zůstane to podstatné. O čem si budete jisti, že jste jím nepromarnili čas, který jste na Zemi měli.

Až se nad tím zasníte a otevřete oči, budete mít neskonalou výhodu: Budete vědět, jak jste se na tom křesle ocitli, a možná dokonce v hlavě budete mít pár plánů na to, jak změnit svůj život.

Možná se od dneška naučíte radovat z každého probuzení.

1221 Celkem čtenářů 3 Dnes čtenářů
http://sedmavlna.cz/wp-content/uploads/2017/01/DSCN0624.jpghttp://sedmavlna.cz/wp-content/uploads/2017/01/DSCN0624-150x150.jpgAdminEsejePsychologie a osobnostní rozvojVšechny rubrikyosobnostní rozvoj,psychologieNěkteří milovníci extrémních zážitků potřebují skákat padákem z mrakodrapu a potápět se mezi žraloky. Nabízím vám extrémní prožitek a bude vám stačit křeslo nebo gauč. Kdysi jsem se čtenáři takhle sdílel pocity z pětidenního bdění. Zkusíme si další level. Až si ho přečtete, sedněte si na chvilku kamsi do klidu...Tomáš Houška - blog o hlavně budoucnosti, i když občas k ní docházíme přes historii