Kolikrát se člověk zastaví nad otázkou, co je tak přitažlivého na sektách, které člověku předepisují návod na život, a které rozhodují za něj. Co láká člověka na ideologii, která ho zbaví svobody myšlení a jednání?

Přečetl jsem si rozhovory s lidmi, kteří konvertovali k islámu a mohou napřímo popsat proč. Co je láká na ideologii, kde je pramálo duchovního, zato detailně popsaný právní a politický systém, dokonalý návod na život, který je třeba přesně a striktně dodržovat. Podle jeho věřících je navíc dokonalý a neměnný, takže není možné o něm diskutovat ani polemizovat. Je to slovo vůdce.

Ale přitom to pochopitelné je.

My všichni jsme trvale stavěni do situací vyžadujících naše rozhodnutí, do situací, v nichž řešíme dilemata, mnohdy vážná, a do situací, kdy za důsledky svých rozhodnutí a skutků musíme nést odpovědnost. A to ani ne třeba před vnějším světem, nebo dokonce před soudem. Ale sami před sebou.

Čím víc přitom člověk přemýšlí o tom, jaké jsou jeho vlastní síly v porovnání s okolní situací, tím víc si uvědomuje, že velmi malé. Kormidlujeme svou loď v počasí, které se co chvíli mění, nasazujeme všechny své síly a dovednosti, ale jediný poryv větru nás může snést o stovky mil z vybrané trasy. Možnost, že doplujeme jinam, než jsme si ve svých snech předsevzali, že sami před sebou selžeme, je obrovská. Koneckonců Kolumbus chtěl doplout do Indie a nejen, že se mu to nezdařilo, ale až ke konci života zjistil, že v plánu najít cestu do Indie nejspíš selhal.

Je to směšné? Že objevil Ameriku? Kdoví, co prožíval.

Strach a frustrace z takového nějakého „selhání“ jsou velice silné.

Je velmi těžké chopit se kormidla a držet vlastní kurz a vracet se do něj, i když nepohoda a živly mě jediným máchnutím odnášejí úplně jinam. Koneckonců, proto je daleko víc těch, kdo jsou rádi zaměstnanci, kteří sice neobjeví Ameriku, ale budou mít celý život své jisté, a tak málo těch, kdo jsou ochotni riskovat a postavit se na vlastní nohy, i s vědomím, že je za život několikrát vlny spláchnou od kormidla a budou mít plné ruce práce zůstat vůbec na pomyslné palubě.

K tomu je potřeba velká víra v sebe. Pomůže nám i vědomí, že někdo věří v nás. A když nikdo jiný, tak vědomí, že v nás věří Bůh. Ale mnoha lidem nestačí víra. Mnoho lidí chce jasný a dokonalý návod, manuál. Potřebují se plně odevzdat do cizích rukou. Přijdou sice o svou svobodu, ale současně se zbaví všech úzkostí a nejistot. Dělají přesně, co jim návod řekne. Z kapitána své lodi se překvalifikují na námořníka, který na jednu stranu musí do ráhnoví a ve větru dešti balit plachty podle toho, jak na něj zdola řve bocman, ale nemusí nést žádnou odpovědnost za to, kam a kdy loď dopluje.

Kdo na to má, povede životem svou vlastní loď a možná, i když nedopluje do Indie, objeví Ameriku. Kdo na to nemá, bude celý zbytek života běhat na lodi, která pluje za sny a přesvědčením někoho jiného. A bude přitom nadávat na bezohledného a krutého kapitána. Bude pro svůj život potřebovat návod připravený někým jiným.

Některé sekty nebo ideologické doktríny takový dokonalý návod jak z IKEA lidem, kteří nemají sílu nést odpovědnost za svůj život, nabízejí. A nacházejí překvapivě mnoho stoupenců. Frustrovaných lidí, kteří v nějakou chvíli nezvládli odpovědnost za udržování kurzu a třímání kormidla vlastní lodi. Návod je totiž té odpovědnosti zbavuje. Protože jednáš-li podle návodu, je odpovědnost za výsledek práce na tvůrci návodu, ne na tobě. To je jeho kouzlo i nebezpečí.

Zdroj: http://houska.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=472917

924 Celkem čtenářů 3 Dnes čtenářů
AdminPsychologie a osobnostní rozvojSekulární společnost a islámVšechny rubrikyVzdělání a vzdělávací politikapsychologie,svoboda,víraKolikrát se člověk zastaví nad otázkou, co je tak přitažlivého na sektách, které člověku předepisují návod na život, a které rozhodují za něj. Co láká člověka na ideologii, která ho zbaví svobody myšlení a jednání? Přečetl jsem si rozhovory s lidmi, kteří konvertovali k islámu a mohou napřímo popsat proč....Tomáš Houška - blog o hlavně budoucnosti, i když občas k ní docházíme přes historii