Když na počátku roku 1990 bylo jasné, že se změnil politický režim, přišla euforie, že odteď budeme moci vytvořit opravdu moderní svobodné a fungující školy.

Zatímco jiní privatizovali a budovali holdingy, mě pohltilo donkichotství a mesianistická fata morgana, že pro věc můžu něco udělat. Nejdřív jsem psal do různých novin a časopisů (Mladý svět, Reflex, Lidové noviny…) zpětně sečteno za ta léta stovky popularizačních článků. Byly většinou určené obecně čtenářům mimo školství. Snažil jsem se jimi ukázat, co všechno můžeme – a že můžeme.

Pak jsem přidal několik knížek, které už byly adresované učitelům, a většinou měly několik vrstev – od zdůvodnění proč, po popis principů, až k jednoduchým praktickým radám a metodám, které se daly použít přímo v hodině. Na dnešní poměry se jich prodaly neuvěřitelné náklady, vlastně v tom docela konkurovaly různým beletristickým bestsellerům.

A pak jsem se nechal zlákat a podílel se na založení Osmiletého gymnázia Buďánka – dnes se jmenuje Mensa gymnázium. Byli jsme jednou z prvních soukromých škol a podle všeho první obecně prospěšnou společností („neziskovka“). Vydržel jsem tak ředitelovat skoro celé devadesátky. A pak mě osud odvál jinam, podílel jsem se na založení dvou jiných soukromých škol, řediteloval komplexu základky a gymnázia, chvíli dělal ministerského úředníka, školního psychologa… a ve smutku odešel ze školství pryč.

Smutné je, že když dneska otevřu svoje texty skoro třicet let staré, nemám pocit, že bych je potřeboval měnit. Snad bych psal méně naivně, ale možná víc radikálně. A nejsmutnější na tom je, že většiny těch věcí (přece tak jednoduchých a pochopitelných!) stále zůstalo v oblasti snů a plánů. Naše školství se plížilo kupředu velmi pomalu a kostrbatě, a to jen až někdy do roku 2004, kdy vešel v platnost dnešní (xkrát novelizovaný) školský zákon. Který zavedl jednu skvělou věc, o kterou jsme těch 14 let usilovali – dvoustupňové kurikulum – a spoustu zhoršováků. A od té doby přicházejí čím dál zoufalejší ministři školství, z nichž každý další přináši další prznění systému a vrací ho zpět před rok 1989.

Ale nechci plakat. Chci vyzvat všechny, kdo mají jakoukoli možnost: Pojďte to změnit!

Kdo jste politik, člen jakékoli strany… pojďte to změnit. Naše děti si to zaslouží!

Ode mě tu máte v PDF ke stažení jednoduchý přehled klíčových a nejpalčivějších sedmi bodů. Pojďte změnit budoucnost!

Pojďte změnit budoucnost!
Pojďte změnit budoucnost!
257 Celkem čtenářů 3 Dnes čtenářů
http://sedmavlna.cz/wp-content/uploads/2017/11/politikům-o-školství-1-obálkaweb-724x1024.jpghttp://sedmavlna.cz/wp-content/uploads/2017/11/politikům-o-školství-1-obálkaweb-150x150.jpgAdminEsejeVzdělání a vzdělávací politikaškolství,vzdělání,vzdělávací systém,vzděllávací politikaKdyž na počátku roku 1990 bylo jasné, že se změnil politický režim, přišla euforie, že odteď budeme moci vytvořit opravdu moderní svobodné a fungující školy. Zatímco jiní privatizovali a budovali holdingy, mě pohltilo donkichotství a mesianistická fata morgana, že pro věc můžu něco udělat. Nejdřív jsem psal do různých novin...Tomáš Houška - blog o hlavně budoucnosti, i když občas k ní docházíme přes historii