Za dobu svého učitelování jsem mnohokrát narazil na situaci, kdy učitel ve škole používá autorsky chráněná díla a zcela se ztrácí v přehledu o tom, co je legální a co ne. Tak zkusím napsat jednoduchý a snad přehledný tahák.
Vezmu si jako příklad film, s hudbou je to po právní stránce totožné

Automatické by mělo být, že používáme koupenou kopii. Naše právo je nastavené tak, že pokud si z webu stáhnete nelegálně uploadovanou kopii třeba filmu, vy sami se ničeho nedopouštíte (na rozdíl od toho, kdo to tam nahrál), ale jen do chvíle, kdy tuto kopii používáte pro svou potřebu doma. Pirátskou kopii filmu tedy nenosme do školy. Co když mám nahrávku z televize? Tam je to jiné – ta samozřejmě vznikla legálně a její využití ve škole je čisté.

Ale pak narazíme na rozpor – v obchodě koupené DVD máme také pro vlastní potřebu, ale my ho chceme pustit třeba 30 žákům. Lze to? Někdy ano, někdy ne:

Příklad 1

V literatuře probíráme Shakespeara, chceme pustit Romea a Julii. Můžeme? Ano, je to ve vazbě na probíranou látku, slouží to výuce, co může vyvolat otázku je pojem „odůvodněný rozsah“. Dobrý učitel totiž nachystá třeba 2-3 scény a 2-3 zcela různá filmová zpracování. Jejich promítnutí přinese možnost debatovat jak o originálním textu, tak o možnostech jeho převedení na plátno, o roli interpretace, nadčasovosti textu a tak dále. Takhle vystavěná hodina může být skvělá a velice přínosná – a absolutně legální.

Příklad 2

V literatuře probíráme Shakespeara a pustíme žákům celý film. Pro příklad bez jakékoli předchozí nebo následné debaty a analýzy. Dobrý učitel to tak neudělá, protože materiál, který by mohl být skvělý, si vyplácá nazdařbůh. Je to legální? Je to na hraně. Nikdo nebude takového učitele pronásledovat, ale takhle to zákon nemyslí.

Příklad 3

Jeden z kolegů je nemocný, vedení školy nemá suplovací náhradu, tak se žákům pustí film. Z pedagogického pohledu je to dementní, přijatelné snad jako nejzoufalejší z možností v nejzoufalejší situaci. Film by měl aspoň ovšem i za této situace navazovat na učivo a až se kolega po nemoci vrátí, měli by se k filmu a jeho analýze vrátit. Z pohledu práva je to už za hranou – tohle není odůvodněný rozsah, to není odůvodnitelné vůbec. Ano, on to také nikdo nebude řešit, ale tohle by se dělat nemělo.

Příklad 4

Škola se potřebuje zbavit žáků a tak film pustí v tělocvičně na velké plátno a pošle tam několik tříd. Tady není o čem mluvit, to je nelegální. Pravděpodobně to nikdo nebude řešit, ale jistý bych si na místě vedení školy vůbec nebyl. Lze takovéhle promítání vůbec legalizovat? Samozřejmě. Horší (byť možná maličko levnější) řešení je najít si (třeba podle www.csfd.cznebo www.fdb.cz) českého distributora filmu, napsat mu mail a nejspíš dojde k dohodě, kdy škola zaplatí nějaký poplatek a vše bude právně čisté. Koukat na film za takových podmínek je ale většinou utrpení, takže mnohem chytřejší je zavolat do blízkého kina, domluvit s nimi, co chcete kdy promítnout za film a pokud vedení kina patří na své místo, zařídí vám za velice mírné vstupné školní projekci.

Což je mimochodem cesta, kterou školám doporučuju. Vytvořte si „partnerství“ s blízkým kinem a spolupracujte na to, co a kdy komu ze svých žáků pustíte. Škola bude přicházet s „poptávkou“ ve vazbě na pedagogické potřeby, kino bude umět nabízet – a to zpravidla i velice zajímavé filmy, které třeba ani nebyly v mainstreamové distribuci. Jen je třeba jejich promítání domluvit s dostatečným předstihem, aby stihli opatřit kopii, ze které se bude promítat.

Co knížky a kopírování textů?

Pokračovat ve čtení na: http://houska.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=412173

705 Celkem čtenářů 6 Dnes čtenářů
AdminVšechny rubrikyVzdělání a vzdělávací politikaautorská práva,školaZa dobu svého učitelování jsem mnohokrát narazil na situaci, kdy učitel ve škole používá autorsky chráněná díla a zcela se ztrácí v přehledu o tom, co je legální a co ne. Tak zkusím napsat jednoduchý a snad přehledný tahák. Vezmu si jako příklad film, s hudbou je to po právní...Tomáš Houška - blog o hlavně budoucnosti, i když občas k ní docházíme přes historii