Sedmá Vlna

Poslední velikonoce

89,00 

Tomáš Houška

144 stran

Historický román odehrávající se v západní Arménii na velikonoce 1915

Azarianovi jsou dobře zajištěnou arménskou rodinou. Panu Azarianovi dobře funguje přádelna ve městě Musch, jednom z center západní Arménie, která je součástí Osmanské říše. Chystá se otevřít pobočku svého podniku v Istanbulu, jejímž vedením nejspíš pověří svého nejstaršího syna. A prostřední dcera, hlavní hrdinka příběhu, Narine, které bude po velikonocích osmnáct, je nadaná na jazyky a hudbu, a jakmile bude plnoletá, splní si sen a pojede studovat na konzervatoř do Vídně. Čtenáře čeká prožití velikonoc 1915 spolu s Azarianovými. Knížka je převyprávěním sto let starých historických příběhů.

Poslední velikonoce ukázka

tištěná ISBN 978-80-86065-21-2

epub ISBN 978-80-86065-22-9

PDF ISBN 978-80-86065-23-6

Kategorie: Štítky: , ,

Popis produktu

Tomáš Houška

144 stran

Historický román odehrávající se v západní Arménii na velikonoce 1915

Poslední velikonoce, Arménie, arménská genocida, 1915, poslední velikonoce, historický románAzarianovi jsou dobře zajištěnou arménskou rodinou. Panu Azarianovi dobře funguje přádelna ve městě Musch, jednom z center západní Arménie, která je součástí Osmanské říše. Chystá se otevřít pobočku svého podniku v Istanbulu, jejímž vedením nejspíš pověří svého nejstaršího syna. A prostřední dcera, hlavní hrdinka příběhu, Narine, které bude po velikonocích osmnáct, je nadaná na jazyky a hudbu, a jakmile bude plnoletá, splní si sen a pojede studovat na konzervatoř do Vídně. Čtenáře čeká prožití velikonoc 1915 spolu s Azarianovými. Knížka je převyprávěním sto let starých historických příběhů.

Poslední velikonoce ukázka

199,- tištěná  ISBN 978-80-86065-21-2

89,- ebook    epub ISBN 978-80-86065-22-9, PDF ISBN 978-80-86065-23-6

Začtěte se do ukázky:

.1Na horách svítalo.

Po široké rozhlehlé stráni se jako bělavé chomáčky líně brouzdalo stá­do ovcí. Aramig jim nevěnoval moc pozornosti. Z vrcholu pozvolné­ho ale majestátního kopce se díval se do dálek. Všude hory. Nádherné zelené svahy, rokliny, lesy. V dálce se na východě v horkém vzduchu tetelil še­davý obzor. Aramig pomalu bloudil pohledem po obzoru.

Na severu se hory sklání do široké nížiny pokračující k městu Musch a potom někam daleko k obzoru, kde se zvedají další vrchy.

Miloval ten rozhled. Kvůli téhle svobodě se rozhodl k něčemu zdán­livě tak pošetilému, že se místo velkolepých plánů pustil do chovu ovcí na stráních nad městečkem. Pro ten klid, pomalý rytmus, nádherný vzduch, nekonečnou svobodu – a tahle rána.

Bečení ovcí rozléhající se strání, cinkání zvonců. Aromatická vůně trávy, ze které slunce ještě nestačilo vytáhnout všechnu vodu, závany vlahého teplého větru, který ještě není horký a dělá příjemný přechod mezi nočním chladem a prosluněným dnem. Usadil se vždycky na ta­kové malé skalce na vrcholu, ovce nechal pást dole na svahu a užíval si okamžik, kdy slunce vyskočí nad obzor a celou krajinu ozáří zlatavými paprsky.

Škoda, že nechceš přijít, ráda bych tě tam viděla,“ zkoušela Ara­miga přesvědčit Narine, mladá dívka sedící o kousek vedle. Zírala do dálek a nastavovala tvář prvním slunečním paprskům,

Tam bude i ten panák Ismet, že jo?“ Ujišťoval se Aramig.

Křivdíš mu.“ Zlobila se na něj. „Je to moc milej a pozornej kluk. Umí se chovat.“

Aramig se zasmál. „Jednou to dotáhne daleko, jako jeho otec.“

Narine se zamračila. Nechápala, proč se to Aramigovi nelíbí. „Tebe vůbec neláká něco dosáhnout?“

Aramig pokrčil rameny. „Já nikdy nebudu obchodník jako strýc,“ ob­hlížel hory „rači sem tu a připadám si tu jako na půl cesty mezi ne­bem a zemí.“

To já toužim po tom něco dosáhnout! Aby si mě muž jednou moh za něco vážit.“ Zasnila se Narine.

Ismet?“ Nešlo přeslechnout jemný sarkasmus v jeho hlase.

Možná, “ připustila.

Aramig nad tím jen vrtěl hlavou.

Až se vrátíš, oslavim to s tebou, ať už budeš slavná operní zpěvačka a žena velkého beje, nebo jenom moje malá sestřenka Narine,“ usmál se na ni, aby srazil hrot konfliktu kolem přítomnosti Ismeta na oslavě. „A neboj, přijdu ještě v úterý.“

Na partii šachu? To jste zavedli krásnou tradici,“ usmála se Nari­ne.

Vánek k nim vzduchem zanesl hlas muezzína. Vytrhlo je to ze za­snění a přimělo podívat se dolů do údolí.

Dole se v závětří hor choulilo město Musch. Střechy a úzké uličky. Katedrála. Paprsek slunce zazářil na kopuli minaretu. Muezzín se znovu ozýval. Aramig si smutně povzdychnul. Čas ranního snění se na­chýlil a bude muset vyrazit dolů.

Rychle očima přeběhl přes město na protilehlý svah, kde první záblesk slunečního svitu zatančil na šedohnědých kamenech zříceniny hradu Haspet, který tu nechal už ve starověku postavit král Orontes na ochranu města Musch před Alexandrem.

Je čas jít do města, pomyslel si. Vstal a sešel pár kroků ze svahu dolů ke svému stádu. Udeřil několikrát holí do země a hůl ve svislé poloze podržel jako znamení na své ovce. Stádo postupně zaregistrovalo dennodenně opakovaný pokyn a pomalu se dalo do pohybu dolů k cestě. Dívka ho soustředěně sledovala, pochopila, že se půjde domů.

Aramig mrkl na Narine, která se sebrala a volným krokem sledovala ovčáckého psa, který rozvážně dirigoval stádo dolů ze stráně. Napo­sled se zastavil a přehlížel střechy městečka. Nemusel spěchat, stádo se jen lenivě začalo houfovat na stráni směrem k cestě dolů. Snadno je os­třejším krokem dojde. Ale ještě si užíval ten pohled.

Vycházející sluníčko pomalu zalévalo i bílé domy a z toho všeho vy­stupovala třpytící se střecha kostela. Hezký pohled, pomyslel si a klidným krokem vyrazil za svým kolébajícím se stádem.

.2Narine se bezstarostně vracela ulicí

Na zápraží domu seděla skupina tureckých sousedů Azarianových a když na ně Narine přátelsky zavolala „Iyi gynler!“ stejně bezsta­rostně jí zamávali a odpovídali „Gunaydin Bayan!“

Azarianovic dům zvenčí vypadal trochu nepřístupně, ale uvnitř byl pohodlný a zařízený s vybraným vkusem Narininy matky, paní Azari­anové.

Do zahrady vedla brána z bílého kamene, protože paní Azarianová byla přesvědčená, že vchod musí rodinu dobře reprezentovat. A dveře bývaly často otevřené, protože Azarianovi tím chtěli ostatním dávat najevo své pohostinství.

.3U Azarianových bylo rušno,

Halu obíhaly měkké a pohodlné dívány, na kterých bylo rozložené růz­né oblečení, poposedávaly tu elegantně oblečené dámy – a mezi nimi vé­vodila paní Azarianová.

Na podlaze haly i pokojů domu byly krásné, většinou perské, kober­ce, a stěny zdobily ručně tkané tapisérie. Paní Azarianová si dávala zá­ležet, aby si dům svým luxusem v ničem nezadal s bohatými ori­entálními domy Turků, ale současně vše bylo dokonale vyvážené, ni­čeho ne­bylo příliš a jednotlivé předměty k sobě stylem i barvami ladi­ly.

Na kamenné římse v čele místnosti byla ikona s Madonou, která se v rodině Azarianových předávala celé generace. Pocházela z Byzance a jeden z předků Azarianových ji odtud vyvezl, když v Konstanti­nopoli vypuklo šílenství ikonoklasmu. A tím ji zachránil. Teď tady zdobila halu a dokládala staletí starou rodinnou tradici rodiny.

Paní Azarianová si snila o tom, že až děti dospějí a samy budou mít vlastní potomky, budou se tu všichni párkrát do roka scházet a užívat si společně té atmosféry. A samozřejmě, také milovala ty salonní schůzky se svými přítelkyněmi, kdy dávaly dohromady různé, větši­nou kulturní akce.

Já bych nezačínala tím divadlem, to bych naopak zařadila až úplně na konec.“ Dohadovala se s ostatními jedna z účastnic.

No ale jestli se na něj pak ještě soustředí,“ namítala druhá.

Co myslíte paní Azarianová?“ Chtěla první nějakou podporu pro svou představu.

Na začátek bych dala ten pěvecký sbor ze šily. A chtělo by to něja­kou krátkou píseň i kurdsky a turecky, aby to vyjadřovalo, že tohle město je tu pro všechny.“ Vysvětlovala svou představou paní Azari­anová.

Bude to někdo zapisovat?“ Nahodila první z žen dotaz, jedna z účastnic se přihlásila. „Já to napíšu, udělám program.“

A udělejme i plakát s programem, který vyvěsíme na dveře.“ Pokra­čovala paní Azarianová.

Trojjazyčně!“ Byla nadšená dáma, která zapisovala.

Když Narine vešla, překvapil ji ten cvrkot a ruch, který tu probíhal. Narinina matka tu pořádala sešlost skupiny místních arménských žen. Narine už to znala, když se blížily nějaké větší svátky, organizova­la matka s těmi přítelkyněmi různé akce – jako dobročinný bazar, pě­vecké vystoupení dětí ve škole a podobně.

Když matka zaregistrovala, že Narine vešla, podivila se, „já si říkala, že spíš nějak dlouho, ale nechtěla jsem tě v neděli budit.“

Narine se usmála. „Byla sem za Aramigem. Chtěla sem ho přemlu­vit, aby na velikonoce přišel na oběd.“

A?“ byla matka na výsledek zvědavá.

Narine zavrtěla hlavou. „Vadí mu… no já ti pak povim.“ Zarazila se, protože vlastně nechtěla před těmi cizími ženami přiznávat, jaký spor s Aramigem vedou.

Matka si povzdechla, „Aramig dělá strýci jen starosti.“

Narine přikývla a prošla halou. Matku nechala jejím starostem o dobročinný bazar. „Jdu se oblít do kostela.“

Matka se lekla a podívala se na velké hodiny mezi okny „Páni! To už je tolik?!“

Trochu delší ukázku najdete pod odkazem v PDF: Poslední velikonoce ukázka.

1300 Celkem čtenářů 2 Dnes čtenářů
http://sedmavlna.cz/wp-content/uploads/2017/03/obalka-maketa-tomas-web.jpghttp://sedmavlna.cz/wp-content/uploads/2017/03/obalka-maketa-tomas-web-150x150.jpgAdminTomáš Houška 144 stran Historický román odehrávající se v západní Arménii na velikonoce 1915 Azarianovi jsou dobře zajištěnou arménskou rodinou. Panu Azarianovi dobře funguje přádelna ve městě Musch, jednom z center západní Arménie, která je součástí Osmanské říše. Chystá se otevřít pobočku svého podniku v Istanbulu, jejímž vedením nejspíš pověří svého nejstaršího...Tomáš Houška - blog o hlavně budoucnosti, i když občas k ní docházíme přes historii

Recenze

Zatím zde nejsou žádné recenze.

Buďte první, kdo ohodnotí “Poslední velikonoce”

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

2 + 2 =