Chci roli ve filmu

Nejdojemnější jsou nasdílené fotografie roztomilých dětí, pro něž roli ve filmu hledají jejich rodiče. A tak jdu napsat takový malý návod, jak to udělat a nezesměšnit se přitom.

První zásadní věc je, uvědomit si, že herectví je kromě nadání prostě klasické řemeslo vyžadující průpravu. Bez ní to tu a tam někomu projde, ale tak jako tak ono řemeslo pak bude dohánět.

Tedy, jste-li ve věku, kdy to „mladý a talentovaný“ opravdu platí, jděte zkusit přijímačky na herectví na nějaké konzervatoři, případně DAMU / FAMU apod. Tahle cesta je totiž nejspolehlivější. A při ní se naučíte všechno ostatní. Ale řekněme, že z nějakého důvodu už jste to propásli. Tak pak nastupují další cesty, přičemž, myslíte-li to opravdu vážně, vydejte se po všech souběžně.

1. Najděte si kurzy, letní hereckou školu, jste-li ještě ve věku střední školy, tak třeba letní tábor nebo jiný druh odborné průpravy. Nejste-li dcerou režiséra, neobejdete se bez toho.

2. Najděte si někde v okolí vám sympatické amatérské divadlo. Divadelní herectví je sice něco hodně jiného než herectví filmové, ale v mnoha věcech vám to pomůže, neohrnujte nad tím nos. Oba tyto body navíc povedou k tomu, že rozšíříte své kontakty a zkušenosti. Na nich to stojí.

3. Zaregistrujte se do co největšího množství castingových agentur. Většinou to není úplně zadarmo, ale bez nich to, aspoň pokud nemáte telefonní seznam plný správných kontaktů, nepůjde. Každá castingovka spolupracuje s nějakými produkcemi, televizemi atd., má smysl být zaregistrovaný u všech, které vám přijdou důvěryhodné. Jen tak k vám doputují pozvánky na konkurzy a castingy.

Shánějte informace souběžně i na Facebooku. Ve skupině casting.cz se dozvíte jak další informace, tak třeba zkušenosti vašich kolegů.

Některé castingovky si vás nafotí, jiné ne. Každopádně, když tam přijdete s vlastní sadou fotek, příp. videí na youtube, bude to jen dobře. Pokud tedy budete mít v tomto portfoliu věci profesionální kvality. Pokud ne, nenoste je, udělaly by vám medvědí službu, zcela vážně. Já sám nemám rád studiové fotky, nicméně pro tuhle chvíli definitivně zapomeňte, že byste tam nabídli fotky v nevalné technické kvalitě, případně fotky z vlastní dovolené. Uvědomte si, že bude-li někdo listovat databází a hledat určité typy, automaticky bude zahazovat profily, kde jsou amatérské a nepovedené fotky. Uchazečů s profi fotkama je i tak obrovský nadbytek. Nevěřte ani na okamžik možnosti, že si někdo nad špatně nasvícenou fotkou bez zásahu maskérky řekne, že jste zajímavý typ, prvním dojmem bude „Amatérská fotka, nechci komplikace s amatéry.“ A je úplně jedno, jestli si myslíte, že je to tak dobře nebo špatně. Tak to prostě je. A jestli chcete, aby vás podle té fotky vybrali, udělejte ji přesně tak, jak popisuji.

Možná vás napadne, že váš kamarád výborně fotí a udělá vám je. Pokud je profík a opravdu dělá ateliérové portrétní fotky, bude přesně vědět, co potřebujete a udělá to. Pokud není, je úplně jedno, že je výborný fotografický reportér, má zrcadovku za sto tisíc nebo něco jiného. Prostě to také pusťte z hlavy, potřebujete profesionálně nafocenou sadu fotek, na kterou vás nalíčí vizážistka, která má zkušenost s foto-líčením a ideálně pomůže obléknout nějaká stylistka. A lidé z branže okamžitě poznají, co je a co není amatérsky nafocené.

Výsledkem bude sada fotek, kde budete vypadat jako hollywoodská hvězda. Jinak to nemá smysl. Až si někdo od režie bude prohléžet váš profil, jediná reakce, o kterou vám opravdu jde, je, aby si řekl Tuhle / tohodle chci do svého filmu. Já vím, že tím jste ještě zdaleka nic nevyhráli, ale to je jeden z možných vstupních filtrů.

Ano, něco to stojí. Fotograf, atelier, vizážistka, stylistka… Opravdu chcete mezi profi herce? Tak to je nutná investice.

Chcete-li zařiďte si na Facebooku stránku, kde se budete prezentovat. Tam bude možná málo fotek, ale jen a jen ty profesionální. Tu budete používat jako profesní vizitku. Přidejte své CV, do kterého uveďte všechno, co děláte opravdu dobře a co by pro filmovou produkci mohlo být zajímavé. To, co vás dělá výjimečnými a čím můžete zaujmout, kde je vaše konkurenční výhoda před ostatními.

Takové CV s odkazy na FB, fotky atd. můžete poslat na adresy filmových produkcí jako nabídku. Opět platí, že tu nabídku dáte do profesionálního looku, šmudlu rovnou smažou. Když je zaujmete, nejspíš si vás někam uloží a možná pak zavolají na konkurs, až budou něco obsazovat. Když je opravdu nezaujmete, tedy ta nabídka bude průměrná, po zevrubném prohlédnutí skončí v koši. Že by se vám rovnou ozvali s nabídkou je víceméně vyloučené, chraňte své duševní zdraví a nedoufejte v to. Ale jak píšu – není to úplně zbytečné, i když je malá naděje, není nulová a kdyby se vám jediná z oslovených produkcí s ročním zpožděním ozvala s nabídkou, stálo to za to.

4. Choďte do všech komparsů. Jste-li bez hereckého vzdělání, bez zkušeností, prostě stejně nic jiného pro začátek nedostanete. Opět získáte kontakty, zkušenosti, otrkáte se, mnoho okoukáte od těch, kteří už s filmovým hraním mají zkušenost. Nasávejte informace a učte se tam. Bude to za pár šupů, ale to je realita.

Pokud se stanete spolehlivým člověkem, který třeba flexibilně zaskočí za vypadlou epizodní roli, který nedělá produkci problémy a „nedržkuje“, nejspíš se na vás produkce i režie někdy v budoucnu už automaticky obrátí. Každý rád pracuje s lidmi, kteří se v minulosti osvědčili.

5. Choďte do všech castingů, o kterých uslyšíte, i když budete tušit, že vás nevyberou. Jsou to zkušenosti a kontakty.

Pokud v bodě 4 a 5 používám kvantifikátor všech, opravdu myslím všech(tedy samozřejmě těch relevantních jde-li o věk a pohlaví. Budou to štěky za mizerné peníze. Pokud by vám to přišlo podřadné, jděte dělat realitní makléřku nebo asistentku v bance, ušetříte si zklamání.

Jestli jste někde v bulváru chytili, kolik berou celebrity ať naše či dokonce ty hollywoodské a máte pocit, že tohle je třeba žádat, okamžitě to kompletně pusťte z hlavy. Budete-lli očekávat nadprůměrný příjem, pohoříte. Ne, že by ho někdo tu a tam nedosáhl, ale filmový svět je mnohem tvrdší, než si lidé zvenčí představují. A to včetně příjmů. Fakt, že jeden ze třicetitisíc herců bere i desítky tisíc za natáčecí den, nemá absolutně nic společného s realitou těch zbývajících. Příjmy u filmu …nejsou závratné. Zezačátku budou prostě mizerné, opravdu mizerné, a pokud to vezmete vážně, mnohokrát si budete říkat „Proč já nesedim u pokladny v suprmarketu, měl/a bych stejně a aspoň bych seděl/a v teple“. To je realita. Jedině, když si řeknete, že vám to za to stojí a že se tímhle obdobím prokoušete k něčemu lepšímu, zůstaňte. Když vydržíte, máte na lepší naději.

Jakou šanci máte, když je vám přes 20, nemáte žádnou průpravu ani zkušenosti, jen máte pocit, že tohle je váš sen? Popravdě to záleží na vás. Na tom, jak vážně se rozhodnete ten sen realizovat. A samozřejmě zaplatit za něj cenu, kterou stojí – trochu v penězích, ale především v úsilí a trpělivosti. Říká se, že aby člověk v nějakém oboru uspěl, musí mu věnovat intenzívních 10.000 hodin. Pokud to odhodlání máte, do toho.

A ještě jak do filmu nebo reklamy dostat to roztomilé batole? Teoreticky stejně jako dospělého. Prakticky pravděpodobnost úspěchu aproximuje nule. U nás se ročně narodí necelých sto tisíc dětí a rodiče poloviny z nich jsou přesvědčeny o tom, že jejich děti jsou nejkrásnější na světě a ještě mají zcela mimořádné nadání. I kdyby to byla pravda a váš prcek byl opravdu naděje českého filmu, ten přetlak a konkurence jsou enormní. A v reálu toho prcka zahraje režisérův synovec a naprosto rozumím, proč to tak je. Nechci vás zrazovat, jestli to fakt moc chcete, zkuste to: Fotky, castingovky, konkurzy. Ale nebuďte zklamaní, když to nevyjde.