Utajená historie

Kdo má povídavé prarodiče, uvědomí si, oč běží. Je tu vyprávěná historie, subjektivní osobní zkušenosti a zážitky, které se nikdy nikde nedočtete. Pravda nejsou tak přesně objektivně strukturované, hůř se v nich dohledávají přesná data, ale zato jsou nedílně spojená s emocemi a velice plastickými detaily.

Jedna ze specifických vlastností téhle orální tradice je, že příběhy se většinou dědí a předávají ob generaci. Prarodiče je vyprávějí svým vnukům. Mají na to čas a možná i proto, že čas už některé emoce zaobalil a obrousil natolik, že se nebojí nebo nestydí je vyprávět. Dětem by o svých lumpárnách nevyprávělli, aby si z nich nedejbůh nebrali špatný příklad. Vnukům to povědí často s pocitem jistého šibalství.

Tenhle pramen informací do velké míry formuje náš vztah k vlastním kořenům. Vyposlechnuté historky nás samozřejmě ovlivňují a přijímáme je za své. Stávají se naší součástí. Příběh vyprávěný babičkou jednou budeme možná s pocitem hrdosti vyprávět vlastním vnukům.

Zkusíme-li si udělat časový odhad, kam taková historie sahá, možná s překvapením zjistíme, že tenhle příklad – příběhy od babičky převyprávěné vnukovi – snadno překročí jedno století.

Plasticita a hloubka těchto kořenů ovšem klesá. Demografické posuny ve společnosti, rozpad vícegeneračních rodin, zaměstnání prarodičů a komplex dalších vlivů způsobují, že tahle orálně předávaná historie se stává mělčí a kořeny mizí ve tmě docela rychle.

Zkuste si malý experiment. Vyjmenovat prarodiče samozřejmě dovede každý. Ale prapra rodiče? Umíte je vyjmenovat včetně křestních jmen a třeba nějaké historky? Sourozence prarodičů většinou ano. Ale sourozence pra pra rodičů? O další generaci do minulosti nemluvě. Ta živá část kořenů se zkrátila na období jakž takž sahající kolem jednoho století, ale déle ne. Místo dubů se z nás stal smrkový les. A když v další generaci ještě trochu poztrácíme, bude to smrková monokultura, kterou vyvrátí z kořenů první vichřice.

Zkuste si udělat co nejpečlivější a nejrosáhlejší kořenový systém. Můžete si pomoci tím, že ho i nakreslíte. A budete poslouchat prarodiče, protože vám se svými historkami předávají poklady, které jednou budete umět poslat dál. Je to cesta k nesmrtelnosti. Neochuďte o ně své děti a vnuky. Zní to banálně. Ale není, proměňte myšlenku v akci a uvidíte, o kolik vás obohatí.