Terorismus je cesta, ne cíl
Neměli bychom teroristické útoky prostě vzít na vědomí? Neměli bychom se smířit s tím, že je to společenský jev, který patří k dnešní době? Máme vůbec věnovat nějakou pozornost tomu, že někde dochází k nějakému terorismu?
Protože riziko, že nás zabije terorista je statisticky menší než riziko, že nás na přechodu zabije opilý lokální politik. Takže nejlepší reakce je si toho víceméně nevšímat a smířit se s tím. Je to holt nedílný aspekt doby a šak my si zvykneme. Což přísně statisticky vzato je pravda, ale celý tenhle směr uvažování je od základu chybný.
Cílem je změnit společnost
Terrorismus totiž není žádným společenským jevem. Terrorismus je vojenskou taktikou a jeho cílem není vyvolání atmosféry strachu, ale využití atmosféry strachu pro dosažení vojensko-politických cílů. A těmi je proměna společnosti. Zlikvidovat její sekulární charakter a postupně ji přebudovat na společnost čistě islámskou. Přičemž není potřeba, aby v populaci tvořili většinu nějací exotičtí cizinci vyznávající islám. Stačí, když muslimů bude zhruba 15-20% populace.
Čím hrubozrnější cíl, tím hrubozrnější metoda jeho dosažení.
Když se podíváte do schématu, snadno si uvědomíte, kde se necházíme. V České republice zatím politický zápas lehce přetéká do oblasti aktivismu, v němž různé „zelené“ neziskovky, Socialistické solidarity a další podobné se snaží nastolit přijetí vlastního společnského diskursu. Jsou pevně prorostlé na část politické scény. Část politických elit navíc ovládla většinu velkých médií a vůči veřejnosti uplatňuje vyhraněnou politickou manipulativní propagandu. Názoroví oponenti jsou vytlačováni z mediálního prostoru a nálepkováni.
Velká část západní Evropy se ocitla v další etapě – manipulační tlak byl posílen o vytváření atmosféry srachu. Terroristické útoky zdánlivě narážejí na odpor společnosti, ve skutečnosti ale ovlivňují celé společenské dění. Západní společnost se za poslední dekádu velmi viditelně změnila. Přibyla tabuizovaná témata, mění se oblékání a i vzorce chování obyvatel z oblastí, kde k útokům dochází. Nákaza společnské korektnosti je silnější než pud sebezáchovy a nedovoluje pojmenovat příčiny proměn společnosti – a ta se proto bude měnit dál, bez jakéhokoli ohledu na skutečný rozsah počtu obětí terroru nebo proklamovaná odhodlání terroru čelit.
O další stupeň dál se dostalo Turecko, ale víceméně třeba i Rusko nebo Ukrajina. Polarizace společnosti dosáhla (někde i přesáhla) velmi tenkou hranici, za kterou je občanská válka. Názoroví oponenti se ztrácejí, jsou vražděni nebo utíkají do exilu.
Naše společnost na tom evidentně ještě není tak zle. Ale v posledních 2-3 letech sledujeme viditelný posun a je jasné, že půjde-li vše dál stejným směrem a tempem, bude hůř. Není to důvod k panice, ale určitě také ne k bohorovnému pocitu, že vše je v pořádku a kdo říká něco jiného, je hysterka.
Terrorismus u nás jsme zatím nepoznali. Opravdu?
Špička ledovce
Častý argumentační faul totiž marginalizuje současnou vlnu islámského terrorismu tím, že počet lidí, kteří zemřou při dopravních nedohách je každoročně mnohem větší. Dokonce i obyčejné vraždy mají každoročně mnohem víc obětí než terorismus v Evropě. A co, také jsme tu měli terroristické organizace jako IRA nebo ETA, Rudé brigády nepočítaje.
Irelevantnost debaty o obětech autonehod je doufám myslícímu čtenáři jasná. Ani „neterroristické“ vraždy nemají s tím islámským terrorismem nic společného – žárlivý manžel, který utluče milence své ženy totiž málokdy tímto činem prosazuje politické cíle. IRA nebo ETA už nějakou podobnost ukazují, jen základní odlišnost je v tom, že šlo o hnutí, která byla výrazně lokalizovaná a jejich cílem bylo získání nezávislosti určitého území. Nejblíže z jmenovaných jsou Rudé brigády, protože ty byly vyloženě ideologickou terroristickou organizací, naštěstí také poměrně lokalizovanou a jeden z podstatných rozdílů je v tom, že své politické cíle otevřeně deklarovala a nesnažila se maskovat nálepkou náboženství.
Jenže všechny tyto argumenty obsahují v jádru ještě daleko větší faul (či nepochopení věci). Terrorismus má mnoho vrstev a mnoho projevů. Vraždění, výbuchy, přepadení, střelba… to je jen špička ledovce. Tím spíš je zcela mimo mísu poukazování na islámský stát. Islámský stát nedělá islám lepší ani horší, dokonce svým způsobem je dobře, že nejhorší zběř, která je rozhodnutá prosazovat islám násilím, lokalizuje na jedno místo. Likvidace islámského státu nesníží nebezpečí terrorismu v Evropě, ba naopak. Stejně jako nezastaví ani nepřibrzdí migrační vlnu z východu. Ta je vyvolaná úplně jinými silami a zmizení IS nebo ukončení občanské války v Sýrii odebere migrantům záminku, nikoli motiv. Boj proti nejkrvavejším projevům islámského radikalismu nesníží nebezpečí a nepřijatelnost islámu. Nemá velký efekt bojovat proti projevům, podstatné je zaměřit se na likvidaci příčin.
Je správné spojovat ho s islámem a migrací?
Často se mi někdo snaží vysvětllit, že „islámu je mnoho druhů“ a „většina muslimů jsou slušní lidé“. Popravdě islámu je mnoho odnoží, ale z našeho pohledu mezi nimi není velkých rozdílů. Stejně tak překlady Koránu jsou v detailech různé, ale ve své podstatě v nich není zásadní odlišnost. Většina muslimů jsou samozřejmě slušní lidé, nicméně žijí ve svém myšlenkovém světě, který vychází z pseudonáboženských představ pouštního lupiče, vraha a pedofila ze 7. století a tomu odpovídají.
Podívejme na pár grafů, které míru odlišnosti demonstrují. Vycházejí z rozsáhlého výzkumu >>, který mapoval postoje muslimů v mnoha zemích světa. Kdybychom chtěi hodně zestručnit, jak vypadají rozdíly mezi muslimy žijícími v Evropě a těmi, z nichž se rekrutují lidé tvořící současnou migrační vlnu, rozdíly samozřejmě jsou. Ti evropští (Albánci, Bosňáci atd. jsou tolerantnější a nám názorově bližší, Pákistánci, Afričané, Indonézané a další žijí v myšlenkovém světě, který s tím naším velmi obtížně hledá vůbec nějaké průniky.
Na islámu vůbec není nejhorší a nejnebezpečnější terrorismus. Na islámu je nejhorší samotný myšlenkový svět, který je zaklíčovaný do podstaty islámu. Vztah k ženám, vztah k jinověrcům nebo ateistům, vztah k řešení základních životních otázek, smysl života viděný v memetickém násilném i nenásilném mesianistickém šíření vlastní politické ideologie.
Pokračovat ve čtení na: http://houska.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=541053
Napsat komentář