ArmeniaTohle je vlajka a znak Arménie. Oba symboly přijala Arménie v roce 1918, kdy se povedlo, byť na pouhé dva roky, obnovit nezávislost a svrchovanost nad velkou částí historických území Arménie. Historickým hlavním městem Arménie bylo Van. Schválně koukněte do mapy. Mimochodem, Franz Werfel v roce 1933 vydal knížku 40 dnů Musa Dagh. Musa Dagh byl ještě 1915 arménský přístav. Zkuste si najít i ten. Je to poučné. 

Co znamenají barvy a vlajce? Červená barva symbolizuje krev Arménů padlých v boji za  nezávislost  a  křesťanství, modrá barva je barvou nebe a oranžová symbolizuje přírodní bohatství a blahobyt. I když HDP Arménie na to dnes nevypadá, Arméni jsou pracovitý a podnikavý národ, jen většina těch nejúspěšnějších uspěla mimo svůj domov. (Většinou je oznáte podle -jan na konci příjmení.) A barvy jsou také odkazem a historická arménská království (vznik toho nejstaršího je datován někam do 7. stol. před Kr.) 

A jaká je symbolika znaku? Uprostřed je Ararat  s  Noemovou archou, a erby čtyř království (dynastií) historické Arménie. Ararat je pro Armény symbol – něco jako Říp pro Čechy nebo Fuji San pro Japonce. Štít drží orlice a lev, symbolizují ducha a sílu. Lev s křížem byl vyobrazen na bráně hlavního města království Bagratovců, města  Ani  (961–1045). Dvouhlavého orla používal královský rod Mamikonian. Bývá spojován také s Aršakovci a králem Tiridatem III. Dva ptáčci a hvězda byly na koruně Tigrana II. (království Artašovců Artaxidovců v. 1. st. př. n. l.) Lev s křížem v tlapách je na mincích krále  Levona II. z rodu Rubenidů  (Kilíkie, 11. a 12. století).

A proč to píšu? Suvisí to s citátem v nadpisu. Tušíte, kdo je autorem? (Nápověda: Bývá střídavě připisován jednomu z lidí, které většinou považujeme za největší a nejhroznější zločince 20. století.)

Protože myslím, že je správné připomenout, že 24.4.1915 spustil tehdejší faktický premiér Turecka Enver Paša vraždění Arménů, které dodatečně historici označili za první opravdovou genocidu – pokus o cílené vyhlazení národa. A běh historie tomu chtěl, že na rozdíl od genocidy Židů o pár desetiletí později nebyla nikdy potrestána, z turecké strany nebyla dokonce nikdy přiznána a dnešní turecké vedení ji (s)prostě popírá, aniž to někomu přijde divné. Zabrané území zůstalo okupované Tureckem. Aniž to překáží v členství Turecka v NATO. Aniž bojovníci za lidská práva pochopí, že vzpomínka na Armény a genocidu z doby 1915-18 je pálivější než připomínání okupace Tibetu. Protože kdyby nezůstala nepotrestána a neodsouzena genocida Arménů, nedošlo by ke genocidě Židů, a  nepřišla by právě probíhající genocida Kurdů, o které naše média i politické elity svorně mlčí. 

Je ještě jeden důvod myslet dnes na Armény – najdete ho ve zprávách. Protože o tom se naštěstí tak úplně nemlčí. Možná, že nám mohou být inspirací.

Rozhodně bychom ale měli dokázat, že autor citátu z nadpisu se pletl. Budeme to my. A můžeme být i těmi, kdo myslí na Kurdy, a zkusíme zastavit to, co se dnes děje v Kurdistánu. Přidejte se k těm, kdo dokážu, že se ten dotyčný mýlil.


Poslední velikonoce

Poslední velikonoce

Historický román odehrávající se v západní Arménii na velikonoce 1915.

Azarianovi jsou dobře zajištěnou arménskou rodinou. Panu Azarianovi dobře funguje přádelna ve městě Musch, jednom z center západní Arménie, která je součástí Osmanské říše. Chystá se otevřít pobočku svého podniku v Istanbulu, jejímž vedením nejspíš pověří svého nejstaršího syna. A prostřední dcera, hlavní hrdinka příběhu, Narine, které bude po velikonocích osmnáct, je nadaná na jazyky a hudbu, a jakmile bude plnoletá, splní si sen a pojede studovat na konzervatoř do Vídně. Idyla ale nepotrvá věčně.

Čtenáře čeká prožití velikonoc 1915 – a během nich začátek genocidy – spolu s Azarianovými. Knížka je převyprávěním sto let starých historických příběhů.

Poslední velikonoce ukázka PDF

249,- tištěná  ISBN 978-80-86065-21-2  (koupit můžete v eshopu https://cestycasem.cz/product/posledni-velikonoce-book/)

89,- ebook    epub ISBN 978-80-86065-22-9, PDF ISBN 978-80-86065-23-6 (koupit můžete v eshopu https://cestycasem.cz/product/posledni-velikonoce-ebook/)

 

Začtěte se do ukázky: http://sedmavlna.cz/posledni-velikonoce/

3752 Celkem čtenářů 2 Dnes čtenářů
https://sedmavlna.cz/wp-content/uploads/2018/04/Armenia.jpghttps://sedmavlna.cz/wp-content/uploads/2018/04/Armenia-150x150.jpgTomášEsejeHistorieSpolečnostArménie,genocidaTohle je vlajka a znak Arménie. Oba symboly přijala Arménie v roce 1918, kdy se povedlo, byť na pouhé dva roky, obnovit nezávislost a svrchovanost nad velkou částí historických území Arménie. Historickým hlavním městem Arménie bylo Van. Schválně koukněte do mapy. Mimochodem, Franz Werfel v roce 1933 vydal knížku 40...Tomáš Houška - blog o hlavně budoucnosti, i když občas k ní docházíme přes historii