Když jsem dneska zaznamenal tohle výročí, uvědomil jsem si docela velké zklamání z toho, co se v posledních letech děje a kam společnost míří. V lednu 1990 jsem měl obrovskou radost, že naše země udělala naprosto zásadní krok – zbavila se totality, a já si představoval krásnou budoucnost, kterou si tu můžeme vytvořit. Zahodil jsem plány na možnou emigraci a šel si vyřídit živnostenský list. Snažím se být soběstačný, stát si za tím, co dělám, a dlouhou dobu jsem si myslel, že moje pocity sdílí i většina ostatních lidí. Ale vývoj EU mě rychle přesvědčil, že to tak není.

Můj ideál je malý štíhlý efektivní stát, který má ústavou přesně vymezený prostor, co má dělat a co nemá dělat a jak velká část HDP má protékat přes státní rozpočet. Proti současným cca 35% vidím smysluplných cca 15% (což je možné vysvětlit v samostatném článku). Nepotřebuju stát, natož EU jako někoho, kdo o mě bude pečovat, ale jako někoho, kdo mi dá prostor a nebude mi v něm překážet.

Mám taky děti a chci jim jednou tuhle zemi předat jako místo, kde se jim bude dobře a svobodně žít. Takže kromě svobod ekonomických mi záleží na zachování sekulární společnosti, pluralitní demokracii, kde platí respekt ke svobodě projevu, i když se to někomu nelíbí nebo ho to uráží. Protože pojmy jako „dobro“ jsou subjektivní a tedy relativní. Zatímco svoboda je objektivní. Zdravá společnost tedy nikdy nemůže a nebude omezovat svobody ve jménu (subjektivního a relativního) „dobra“. A pokud to společnost dělá a chce cenzurovat zabavovat zbraně a dělat jakékoli další zásahy do svobody lidí s odůvodněním pofiderního „dobra“ lidí, není ani svobodná ani zdravá.

Smutné je zjištění, že generace, která vyrostla bez zkušenosti života v totalitě, není proti ní imunní, ale naopak je schopná ji velice rychle vrátit zpátky. V poblázněném přesvědčeí, že bojují za „dobro“. Se zděšeím sleduju, že uctívači Marxe znova ovládli katedry vysokých škol humanitního směru a manipulují mladými lidmi, nehledě k tomu, kolik jich zasedlo na skvěle placeá úřednická místa v Bruselu – kde mají nekontrolované pravomoce a nikomu se nezdpovídají.

Hezkou myšlenku sdíleného svobodného bezbariérového prostoru pro pohyb lidí, zboží a služeb, se kterou vznikala EU, uchopili socialisté bez obalu se hlásící k marxismu, kteří původní myšlenku doslova zprznili. Korunou byla Lisabonská smlouva, která z unie udělala úplně jiný politický útvar, než do kterého jsme vstupovali. Krom zásahů do ekonomických svobod se valí čim dál větší vlna ideologického cvokaření – multikulturalismus, zneužívání ekologického cítění, zneužívání lidskosti, sociální inženýrství atd. – které je člověku, jež se radoval ze získání svobody, odporné. Stále víc mám pocit, že nekřísíme RVHP, ale spíš reinkarnujeme SSSR. Jen se hlavní město komunistické internacionály z Moskvy přestěhovalo do Bruselu.

Když budu důsledný, nevidí kolem nic, co bychom neměli bez EU. Samozřejmě pro ekonomiku je velmi výhodné být součástí sdíleného ekonomického prostoru, ale na ten nepotřebujeme EK, EP, ani desítky tisíc jejich dobře placených úředníků. Naopak má-li Schengenský prostor přežít, musí země, které hájí jeho vnější hranici, přejít k odpovědné obranné politice, jakou nastoupilo Maďarsko nebo Salviniho Itálie.

EU se dostala do stavu, kdy neřeší žádná smysluplná témata (nahrazuje je zákazy plastových brček a proklamacemi o zvláštních právech Afričanů v Evropě), ale třese se v základech. Což její pretendenti vnímají. Jourová otevřeně nepoužívá pojem bezpečnostní, ale represíví síly. Protože smyslem existence policie a armády pro tyhle samozvané císaře není ochrana obyvatel ale udržení politických eurošpiček a eurorežimu u moci a ochránit je před vlastními občany. Některé strany (nejen Piráti) přitom sní o vybudování euroarmády přímo podřízené Evropské komisi. Ta by se okamžitě stala obdobou Svaté aliance nebo Varšavské smlouvy. Místo ochrany svobod občanů celé úsilí eurobyrokracie směřuje k jejich potlačení a omezení.

Tenhle tlak nemůže vydržet dlouho. Buď to přinese změnu, která bude znamenat návrat k původním idejím, které pohřbila Lisabonská smlouva, nebo se ukáže, že je postavená špatně už od základu a musí spadnout a evropské státy budou hledat funkční alternativu. Třeba EFTA nebo něco úplně nového. Evropská unie v současné podobě, struktuře a směřování nemůže přežít. EU buď projde zásadní katarzí, nebo nebude možé jinak, než ji rozpustit. Je-li možné to první, to se koneckonců ukáže velmi záhy po volbách podle rozložení sil.

Pojďme přispět k tomu, ať k nutným změnám dojde rychle a efektivně. Vyměňme politické šičky EU, dokud Orwelův román nedotáhli do reality úplně. 

 

8314 Celkem čtenářů 3 Dnes čtenářů
http://sedmavlna.cz/wp-content/uploads/2019/05/Unknown.jpeghttp://sedmavlna.cz/wp-content/uploads/2019/05/Unknown-150x150.jpegTomášSpolečnostVšechny rubrikyKdyž jsem dneska zaznamenal tohle výročí, uvědomil jsem si docela velké zklamání z toho, co se v posledních letech děje a kam společnost míří. V lednu 1990 jsem měl obrovskou radost, že naše země udělala naprosto zásadní krok – zbavila se totality, a já si představoval krásnou budoucnost, kterou...Tomáš Houška - blog o hlavně budoucnosti, i když občas k ní docházíme přes historii