Přijímačky 2025 budou lepší?
Letošní problémy s online přihlašováním na střední školy by pro nás mohly být takovou bilancí co, jak a proč vlastně děláme.
Vůbec nechci střílet do ajťáků, kteří to v šibeničním termínu museli odevzdat – a zákonitě se jim to pak sypalo pod rukama. Dokonce ani nechci šťourat do mechanismu výběru dodavatele a rozhodnutí stihnout to v termínech, o kterých kdo zná státní správu ví, že se stihnout nedaly. Mně totiž nejhorší přijde co a jak se vůbec testuje.
Udělám na první pohled malý odskok: Máme dvoustupňopvé kurikulum, které školám dovoluje v rámci celkem přijatelně nastavených mantinelů vytvářet vlastní vzdělávací plány – a tedy umožňují jim vytvářet kromě rigidních tereziánských modelů vzdělávání i chytré alternativy. Sláva! Jenže pak přijde rozhodnutí, že všichni uchazeči na střední školu budou skládat jednotný unifikovaný test, který je navíc celý zaměřený na biflované vědomosti. Aby to bylo dovedené do dokonalosti, je celostátně vyhlášený jednotný termín a jsou omezené možnosti přihlášek.
Dává to smysl? Vůbec. A vysvětlím hned několik fatálních problémů.
Jednotný test s důrazem na pamětně osvojené vědomosti vede když ne k likvidaci té zmíněné pestrosti školních plánů, tak rozhodně k jejich značnému sešněrování. Školy se ocitají pod (celkem pochopitelným) tlakem rodičů, aby do žáků napraly právě ty vědomosti, které budou v testech. Takže sbohem všechny vzletné a moderní myšlenky v rámcových a školních vzdělávacích plánech, kompetencích, učit se musí tak, aby děti uspěly u testů.
Co se z výsledků takových testů dozvíme? Test CERMATu vytváří iluzi, že jsme vybrali nejlepší budoucí studenty, ale jde opravdu jen o iluzi. Dozvíme se míru konformity školy a žáků, dozvíme se něco o jejich snaživosti a dobré paměti. Výsledky nám vytřídí průměrné, snaživé a poslušné žáky.
Divíte se, proč ne i ty nadprůměrné? Protože ti nezřídka jednak nebývají snaživí a poslušní a současně často naráží na šlendriánské zadávání testů. Jenom pro příklad: Zeptám-li se, kdo byl náš první známý panovník, všichni jasně víme. Opravdu? Tedy většina lidí si to myslí. Ne, nebyl to Sámo. Stejně jako křesťanství k nám nepřinesl Konstantin s Metodějem a roku 1306 v Olomouci nevymřeli Přemyslovci po meči. Konformní průměrní žáci odpoví to, co chtěl zadavatel slyšet, nadprůměrní tuto špatnou odpověď nepřijmou – a ztratí body v testu.
Testy CERMATu jsou ovšem špatné z daleko vážnějšího důvodu: Jsou zaměřené na vědomosti, nikoli na schopnosti. Střední školy by rády našly nejlepší budoucí studenty. Tedy ty s největším potenciálem. Ale ty nezískají. Získají ty, kteří se nejdůsleději našprtali na test.
Nemluvě o tom, že test vytváří představu, že můžeme otestovat celý populační ročník a ono nám to nějak seřadí uchazeče bez ohledu na obor. Ne, nemůžeme. Nebo můžeme to udělat, ale nedává to smysl.
Rozumím, že pro úředníka milujícího pořádek to zní skvěle – jednotný test zaručí nějakou srovnatelnost (protože pro úředníka mají být všechny školy a všichni jejich žáci unifikovaní a srovnatelní), ale tím to končí. Test vygeneruje nějaké pořadí, ale ve skutečnosti pro střední školu takové pořadí není o nic smysluplnější, než kdybychom uchazeče seřadili podle telefonního čísla, abecedy anebo je prostě losovali.
Ale pojďme dál – ten špatný vědomostní test je používaný jako argument, proč musí být jednotný i termín. Vysvětlovali mi, že i tak stačí to hrozné riziko, že se bude opisovat, nebo, že se testovaní kouknou do mobilu pro správnou odpověď. Vnímejme: Celý život akcentujeme schopnosti spolupráce, chceme, aby si lidé uměli sehnat a ověřit informace, chceme, aby s nimi uměli zacházet. A pak je otestujeme paskvilem, který bude závislý na tom, že všechny tyhle kompetence hodí do popelnice a budou se šprtat informace, které jim často nedávají žádný jiný smysl, než že z nich bude test.
Umíte si předfstavit test, jehož součástí bude opatření si a ověření informací z internetu, případně vaši schopnost zpracovat úkol ve dvojici, trojici? Jistěže, takhle by se dávno měly vytvářet. Netestovat znalosti druhů vedlejších vět, ale schopnost pracovat s jazykem a informacemi.
Pochopme, že je rok 2024, dnešní deváťáci mají docela dobrou naději dožít se roku 2100, rozhodně někdy do roku 2080 budou s jistotou žít aktivní život. A jeho podobu určí, jak se v roce 2024 našprtali data, z nichž většina brzy nebude aktuální? Škola a její podoba by měla zrcadlit vývoj společnosti. Tedy v ideálním případě by měla být napřed a pomoci ho směrovat. Ale podívejme na naši realitu: Držíme se charakteru testování a třídění žáků, která dávala smysl naposled v předminulém století. Uvědomme si jen, kam se posunul svět a společnost za posledních 33 let – a já s hrůzou musím konstatovat, že do vzdělávacího systému žádný pokrok nepřišel. Testujeme děti testy CERMATu, které by úplně klidně mohly vznikat v sedmdesátkách nebo osmdesátkách.
Jestli se to dá udělat jinak? Jistěže – nechat celé přijímací řízení v pravomoci školy. Netestovat vědomosti, ale schopnosti. Přičemž pro různé studijní obory, ale i pro různé školy, může být důležitý jiný komplex schopností. Nepotřebujeme ani jednotné přijímačky, ani jednotné a limitované termíny ani žádný další zásah státu. Nechme na škole, jaké uchazeče si vybere.
Mě jako ředitele i učitele nikdy nezajímalo, s jakým vysvědčením nebo nadrcenými vědomostmi přicházejí uchazeči o studium. Zajímaly mě jejich schopnosti a osobnostní nastavení.
Ve skutečnosti stejného selhání se dopouštíme se státními maturitami. Ani ty nezaručují schopnost maturantů studovat na vysoké škole. Prostě nechme rozvaze a odpovědnosti každé VŠ, jaké vstupní podmínky a testy bude od uchazečů vyžadovat. Považte, že je řada zemí, kde vysoké školy vyžadují určité testy a vůbec je nezajímá zda a případně jakou uchazeč studoval střední školu, protože vstupní filtr na VŠ se může zcela míjet s výstupním filtrem SŠ – navíc, je-li tou státní maturitou test CERMATu.
Zažil jsem reakci „A to by pak na tu střední nechodili vůbec!“ No, kdyby to byla pravda, bylo by to tristní svědectví o tom, že naše střední školy nedávají smysl. Na střední školu přece nechodím jen proto, abych dostal vysvědčení s kulatým razítkem, ale abych se něco naučil, a není to jen tupá příprava k státní maturitě nebo přijímačkám na VŠ.
Já si od devadesátek sním o tom, že bychom se mohli dožít vzdělávací soustavy hodné 21. století a pojmy jako jendotné přijímačky, jednotné státní maturity a jednotní unifikovaní žáci jsme mohli definitivně odškrtnout jako historickou zkušenost, která se vlekla minimálně o 33 let déle než musela. Co myslíte, dočkáme se?
