Pohádky a spravedlnost
Když jsme byli malí, vyprávěli nám rodiče pohádky. V pohádkách vždycky všechno dobře dopadlo, na světě vládla spravedlnost, chytří a odvážní si nakonec vysloužili princeznu, i když se narodili v chaloupce, zmetky vzal čert do pekla, bez ohledu na to, že měli prachy. A tak jsme si udělali základní představu o tom, jak to funguje v životě. Znáte to Odvážnému štěstí přeje, nebo Všechno dopadne dbře a když to nedopadlo dobře, ještě to není konec, Boží mlýny melou a mohli bychom pokračovat. Vytvořili jsme si vizi, že vše má nějaký větší smysl a život se odvíjí podle celkem rozumných zákonitostí. Že v životě vždycky přijde nějaká očistná katarze. Houby s octem.
Lhali nám.
Žádné velké zákonitosti nejsou. Znám tolik odvážných, co si rozbilo držku. Tolik lidí umřelo a žádného dobrého konce se nikdy nedožilo. Svět vůbec není spravedlivý, proboha, proč by měl být? Svět se nějak odvíjí, události mají nějaké kauzální vztahy, ale s etikou to nemá nic společného.
K úpěchu vůbec nestačí být dobrý nebo špatný, nestačí něco umět nebo být odvážný. Ani když se k tomu všemu přidá velké úsilí a objem práce. Velice často je to všechno přebito tím, jestli ve správnou chvíli jste nebo nejste na správném místě. Jestli potkáte nebo nepotkáte toho správného člověka. Nebo jestli celé to vaše úsilí směřuje k výsledku, který do světa pustíte letos, příští rok nebo kdykoli potom. Protože dost často se vám letos vysmějou, v půlce března příštího roku vám to dá šanci udělat díru do světa a v půlce září pár měsíců potom už se to okno jednou provždy zavře a vy si celé své úsilí můžete strčit někam. A znám tolik gaunerů, kteří skončili ve vatě a do smrti si ji budou užívat. Jako že je bude tráit svědomí? Na to zapomeňte, tim se můžeme ukájet my, aby nás nenapadlo, že celá etika je vlastně úplně k ničemu.
Pohádky jsou lež, klam a zlo. A nebyly takové vždycky. Perníková chaloupka byla původně pohádka o tom, jak tatínek děti varoval, ať nechodí daleko, ony ho neposlechly, došly k perníkové chaloupce a ježibaba je posléze upekla a snědla. Hotovo. Neposlouchaly, skončily v peci. Červenou karkulku maminka poslala za babičkou, ale tu mezitím sežral vlk a ten pak sežral i Karkulku. Nic dalšího. Konec. Ani žádné ponaučení. Byla holt ve špatnou chvíli na špatném místě. Možná maminka měla mít rozum a neposílat ji samotnou přes les, ale ani to neni jisté. Prostě příběhy ze života.
Jsi laskavý hodný člověk, s bezďákem se rozdělíš o poslední krajíc. A čekáš, že se změní v kouzelného dědečka? Pendrek! Maximálně budeš mít hlad. Myslíš na druhé a představuješ si, jak oni stejně láskyplně myslí na tebe? A kde to žiješ? V pohádce?
Prostě probuďme se. Svět není spravedlivý, věci nemusí končit dobře, andělé strážní se klidně pobaví nad tim, jak si naflákáte.
A jestli chcete udělat něco pro své děti, nepleťe jim hlavu pohádkama.
Napsat komentář