Královská svatba

Účastníci svatby jsou dost zajímaví na to, abychom si je připoměli.

Svatby se účastnil český kníže Vladislav I. jako vrchní číšník. Což byla jedna z nejpriviligovanějších funkcí na císařském dvoře a dokládá, že patřil k okruhu několika nejlepších spojenců a nejdůležitějších říšských kurfiřtů. Ale hlavní byli přece jen oba snoubenci, protože oba svým způsobem viditelně zasáhli do historie – i když ne společně.

Jindřich V. Sálský byl synem císaře Jindřicha IV., tedy toho, kdo rozpoutal válku o investituru. Jindřich V. nejdříve podporoval svého otce, který ho nechal korunovat (1098), pak se v roce 1104 na nějakou dobu přidal k protitáboru – hlavně proto, že mu přišlo, že otec vládne už moc dlouho – a když otec zemřel (1106), stal se Jindřich nejdříve římským králem a 1111 dosáhl i císařské korunovace v Římě.

V lednu 1114, kdy si bral Matyldu, mu bylo 28, Matyldě 12. Tak není divu, že početí potomka se odložilo – a nakonec k němu nikdy nedošlo. Jindřich zemřel v roce 1125 a jeho vládou skončila celá Sálská dynastie. Přesto do dějin vstoupil jako císař, který ukončil válku o investituru. V roce 1122 s papežem Kalixtem II. uzvařel tzv. Konkordát wormský. Ve skutečnosti to není jeden dokument, ale několik smluv a dopisů, ve kterých se vyjasňuje, jak se bude do budoucna dělit moc v říši. Jde o složitý kompromis, kdy se papeži ponechal výběr hodnostářů, ale císař je uváděl do světských funkcí. Kompromis to byl natolik složitý a nevyhovující ani jedné straně, že v budoucnosti nezabránil dalším konfliktům a ve finále byl rozhodnutý až papežským schizmatem, konciliarismem a faktickou likvidací papežské moci císařem Zikmundem.

Když císař Jindřich V. zemřel, stala se Matylda ve svých 23 císařskou vdovou, a protože neměla valné šance vstoupit do boje o císařský trůn, vrátila se na přání svého otce domů. Tam se však věci proti době jejího odjezdu dokonale změnily. A Matylda (Maud) se stala klíčovou osobou, která rozehrála hru, na jejímž konci vzniklo království zahrnující jak Anglii, tak podstatnou část dnešní Francie, tzv. Angevinská říše.

Matylidn otec král Jindřich (trochu nám s těmi jmény komplikují přehled, já vím) by nejmladší syn Viléma Dobyvatele a Matyldina matka Matylda byla dcerou skotského krále. Dva Jindřichovi starší bratři zemřeli bez nástupců, tak Jindřich postupně zdědil jak Anglii, tak Normandii a Bretaň. Jeho nástupcem se měl stát princ Vilém Aetheling, ale ten zčista jasna zahynul při námořním neštěstí (potopení Bílé lodi) při cestě z Bretaně do Anglie. Aby bylo neštěstí dovršeno, spolu s ním zahynuli i dva nemanželští synové krále Jindřicha. Jindřich se ještě na stará kolena v roce 1121 oženil s jednou významnou šlechtičnou, ale ta už mu dědice neporodila.

Jindřichovi tedy zbývala dcera Matylda a mladší sestra Adéla vdaná za bohatého a mocného francouzského šlechtice Štěpána z Blois. Štěpán v Anglii nebyl moc oblíbený a dokonce ho mnoho lidí podezíralo, že byl strůjcem potopení Bílé lodi, protože měl být účastníkem oné kritické plavby, ale na poslední chvíli cestu odřekl a loď opustil. Byl tedy první podezřelým a je docela možné, že jeho družiníci před odplutím Bílou loď poškodili.

Jindřich se rozhodl nedovolit Štěpánovi nastoupení na trůn, a v roce 1128 provdal Matyldu podruhé – a to za Geofrey Plantageneta, syna vévody z Anjou, tedy dalšího z nejmocnějších mužů Francie – a barony donutil přísahat věrnost Matyldě coby královně. Ano, naše učebnice většinou neuvádějí Geofrey, ale Jindřich Plantagenet, ale takový zmatek s Jindřichy vám nechci způsobit. (Pro zajímavost – Matyldě bylo 26, Geofreyovi 13.)

Král Jindřich v roce 1135 zemřel a nenastal happyend v podobě Matyldiny korunovace. Matylda totiž rozhodně nebyla obecně milovanou královnou, jíž by lidé zbožňovali. Je popisovaná jako pyšná, arogantní, sebestředná žena, která stylem vlády dokonale zapadla do rodiny Viléma Dobyvatele. A tak se velká část Anglie i šlechticů vzbouřila a na trůn jako krále přizvali Štěpána z Blois. Že nebyl moc oblíbený? Zdá se, že Matylda si během těch pár let stihla vybudovat ještě horší pozici. A ještě horší postavení měl mezi anglickou šlechtou její manžel Geofrey Plantagenet. Formálním důvodem, proč šlechta zrušila svou přísahu byl právě on. Aby Matylda mohla vůbec uspět, nesměl v čele vojsk stát ani jeden z královského páru. Tak se vedení války ujal Matyldin bratranec hrabě Robert z Gloucestru.

V Anglii tedy vypukla dlouhá občanská válka (1135-1154), kdy proti sobě stála vojská královská (Štěpán) proti „císařským“ (Maud). A to proto, že Matylda celý život užívala titul císařovny i anglické královny. Reálně vypadala situace tak, že pevninské državy (Normandie, Bretaň, Anjou) ovládala Maud s Geofreyem, ostrovy ovládal Štěpán z Blois, a Matyldini angličtí stoupenci postupně ustoupili do Walesu a Cornwalu.

Vůdce „císařských“, Robert z Gloucesteru, zemřel v roce 1147, a vypadalo to, že s Matyldiným kralováním je amen. Geofrey považoval boj o Anglii za zbytečnou námahu, protože samotné jeho vévodství Anjou bylo bohatší než celé ostrovní království.

Ale mezitím dorostli synové Geofreye a Maud, a prvorozený Jindřich (dějepis ho zná jako Jindřicha II. Plantageneta) se oženil s ženou podobně nezkrotnou, jako byl on sám – Eleonorou Akvitánskou, dědičkou Akvitánie (Aliénor d’Aquitaine). Pikantní bylo, že ta krátce předtím zavrhla francouzského krále Ludvíka VII., protože to byl bigotní suchar.

Tím vzniklo království, které právně zahrnovalo jak britské ostrovy, tak podstatnou část Francie (na mapě zeleně) a postoj Geofreye zcela odpovídal realitě – kontinentální državy Plantagenetů byly mnohem důležitější než celá Anglie a z určitého pohledu by bylo zajímavější najít záminku k vyslovení práva na francouzský trůn, který by vzhledem ke své moci získali.

Jenže Jindřich II. zatoužil vydobýt si místo v učebnicích jinak, postavil dobře financovanou armádu a pod prapory krále Artuše se vylodil v Cornwalu. Což byl geniální propagandistický tah – Angilčané ho najednou vítali jako osvoboditele od nemilovaného Štěpána a Štěpán Jindřicha II. po několika prohraných bitvách uznal za dědice trůnu. Vznikla tak tzv. Angevinská říše. Sama Maud se do Anglie už nikdy nevrátila, neúčastnila se  ani královské korunovace svého syna a na stará kolena odešla do kláštera v Normandii.