Psychiatrie před lety objevila zajímavý jev související se sebevraždami: Když vezmeme statistiku, vidíme, že k nim nedochází nějak plynule, nejsou rozložené v čase rovnoměrně. Přicházejí ve vlnách. Určitou dobu se uvažovalo o možnosti spojování ataků deprese (coby podezřeélho původce sebevražd) s ročním obdobím, nebo aspoň s počasím. Jenže ani to se neukázalo jako moc věrohodné. Vlny sebevražd nejsou ukotvené v kalendáři. Zato se ukázalo, že sebevraždy, ke kterým došlo v jedné vlně, vždy mají mnoho společných znaků v provedení. Výsledek, který uvádí i Gladwell, je pro leckoho nečekaný:

Ačkoli někdy jde opravdu o útok depresivní ataky, tedy endogenní psychózu, která nevzniká na základě viditelných impulzů zvenčí a dotyčný nad ní zcela ztratí kontrolu, časětji je to jinak. Nejčastěji je to důsledek určitého vyprovokovaného sentimentu. Většina sebevrahů napadobuje čin někoho jiného. Doslova a do písmene.

Svým způsobem se dá říct, že většina sebevražd je důsledek velmi specifické duševní infekce. Jen místo virů a bakterií ji roznášejí memy. Zasahují společnost stejně jako epidemie chřipky nebo eboly. Čím významnější opinion maker se zabije, a čím víc jeho smrt média rozpitvají, tím pravděpodobnějí strhne domino, v horším případě řetězvou reakci.

Mimochodem stejně infekční je řada dalších memů, ať už vzpomeneme na explozi #metoo, ke kterému se z čista jasna přidávaly davy lidí, které reálně nikdy nikdo neznásilňoval, nevydíral a nezneužíval – jen v danu chvíli silná opinion makerka sustila lavinu a byla následována. A stejně zběsilá memetická infekce se začíná šířit v podobě stovek a tisíců rodičů, kteří nás přesvědčují, že jejich sotva chodící a mluvící dítě si přeje změnit pohlaví. Protžoe je to silný mem, podpořili ho vlivní opinion makeři v odobě hollywoodských hvězd, a média jejich pobláznění vydojila až na kost a spustila jimi lavinu.

Stejně se to děje se sebevraždami. Pokud se sám zabije někdo, kdo je v určitém okruhu lidí vnímán jako významný opinion maker, nebo ho z něho udělají třeba následně média, probudí ve svém sociálním okruhu chuť k následování.

A tak přijde vlna tu mladíků, kteří se věší kvůli romantické lásce, tu rozumných mužů, kteří ve středním věku schytali pracovní neúspěch a střílí se do spánku atd. A každá informace a další a další přísun podrobností o sebevraždě opinion makera probouzí další sebevraždy.

Ve skutečnosti vysloveně platí – čím víc a důkladněji se média věnují sebevrždám, tím jich přiýbvá. Pro bulvár je to samozřejmě krmivo k nezaplacení a vždy se snaží vyždímat z každé takové události co nejvíc čtenářů – a tedy prodaénho reklamního prostoru. Jenže tím způsobují sebevraždy další.

Pokud bychom chtěli sebevraždy minimalizovat a mysleli to vážně, prostě bychom o nich měli přestat psát a mluvit. Nepřikládat jim důležitost. Nechat je tiše odeznít a oplakat, ale nepovažovat za událost. A už vůbec bychom neměli sklouzávat k tomu, abychom jejich oběti vyzdvihovali jako hrdiny. Bez ohledu na to, co si o nich a jejich motivech myslíme a za koho je máme.

1920 Celkem čtenářů 3 Dnes čtenářů
https://sedmavlna.cz/wp-content/uploads/2019/01/domino.jpeghttps://sedmavlna.cz/wp-content/uploads/2019/01/domino-150x150.jpegTomášEsejeSpolečnostVšechny rubrikyPsychiatrie před lety objevila zajímavý jev související se sebevraždami: Když vezmeme statistiku, vidíme, že k nim nedochází nějak plynule, nejsou rozložené v čase rovnoměrně. Přicházejí ve vlnách. Určitou dobu se uvažovalo o možnosti spojování ataků deprese (coby podezřeélho původce sebevražd) s ročním obdobím, nebo aspoň s počasím. Jenže ani...Tomáš Houška - blog o hlavně budoucnosti, i když občas k ní docházíme přes historii