Osvobodili nás komunisté od fašistů?
Přestože Putinovský režim ve skutečnosti nemá s komunismem moc společného, debaty kolem něj často končí úvahami (vyslovil ji koneckonců i prezident Zeman), že sověti nás osvobodili od nacistického zla a komunismus u nás zanechal daleko méně škod než nacismus.
Je to omyl hned v několika bodech. I když naprosto chápu, proč k němu diskutující dospívají.
První je deformace vzniklá naším lokálním viděním. Za nacisty zůstalo v Československu 360.000 zavražděných a spousta uvězněných lidí. Za komunisty ne. Tedy zavražděných bylo mnohem méně a politických vězňů „jen“ asi 100.000. Tedy v Československu, to je důležité dodat. Jenže v globálu ta statistika vypadá úplně jinak. Samozřejmě historici uvádějí daná čísla v určitém rozpětí a vždy záleží na tom, jestli započteme jen přímé zavražděné, případně padlé, nebo přidáme i mrtvé, které zabily hladomory a epidemie způsobené vládou onoho diktátora a jeho režimu. Ale v určité toleranci pak vypadají statistiky vlády nejhorších diktátorů světa zhruba takhle:
| Mao Ce-Tung | 77.000.000 |
| Stalin | 42.000.000 |
| Hitler | 21.000.000 |
| Čankajšek | 10.000.000 |
| Lenin | 4.000.000 |
| Hideki Todžó | 4.000.000 |
| Pol pot | 3.000.000 |
Není třeba dlouhých komentářů, aby bylo jasné, že aniž bychom chtěli zlehčit hrůzy způsobené nacisty, komunisté jich nadělali ještě mnohem víc. A potažmo boj mezi hitlerovským a stalinským režimem nebyl o zlém Německu a hodném Rusku, ale o střetu dvou z pohledu etiky stejně nepřijatelných režimů.
Druhý omyl, za který do velké míry mohou naši učitelé (a učebnice) dějepisu, je představa, že sovětské rozpínání po druhé světové válce je následek války způsobené fašisty a nacisty. Jenže skutečnost je přesně opačná.
Bolševická revoluce proběhla v Rusku na sklonku roku 1917 a během let 1919-20 se pak bolševici pokusili podobným (z Ruska podporovaným) pučem převzít vládu v řadě dalších zemí. Nemusíme chodit daleko, naši vojáci je vyháněli z východního Slovenska, kde vyhlásili sovětskou republiku, Maďaři je potlačovali u nich, pokus o bolševický puč proběhl i v Itálii a Německu.
Až v roce 1922 podnikl Mussolini (mimochodem v mládí nadšený socialista) svůj pochod na Řím, a davy ho vítaly jako osvoboditele – od hrozby bolševismu. A v podstatě stejný průběh měl nástup fašismu a nacismu v Německu a Španělsku. Nástup fašismu a nacismu v Evropě byl jednoznačně odpovědí na obrovský nástup bolševismu, nebýt bolševiků, nebyli by fašisté a nacisté. Tuhle kauzalitu je evidentně třeba si připomínat.
Sověti nás osvobodili od režimu, jehož vznik způsobili – a se kterým ke všem řadu let spolupracovali. Je dobře nezapomínat, že Stalin měl s Hitlerem spojeneckou smlouvu, ve které si definovali zájmové oblasti, sféry vlivu (sakra, nemluví o nich dnes někdo?!) a tuto smlouvu neporušil Stalin proto, že by věděl, že Hitlerův režim je nemorální a zločinecký, ale Hitler, který byl docela jednoduše duševně nemocný. Kdyby Hitler nenapadl Sovětský svaz, žádní hodní Sověti by nás osvobodit nešli. Ocitli se u nás ne proto, že by nám chtěli mocí mermo pomoci, ale protože byli napadeni a pud sebezáchovy a zdravý rozum jim velel, že nestačí nepřítele vytlačit za hranice, ale je nutné ho zničit. Tedy dojít až k nám a do Německa.
Čímž nechci snižovat oběti sovětských vojáků. Měli bychom se naučit odlišovat režim a národ, představitele režimu a obyčejné lidi. A to přesto, že často za ten režim (nedobrovolně) bojují.
Osvobození vyjadřuje obsah „přinést svobodu“. Ale pozor -my přece už víme, že historie nebyla o tom, že by po příchodu Rudé armády nastala svoboda. Ve skutečnosti šlo o výměnu diktatur. Rudá armáda nnás nepřišla osvobozovat, ale obsadit.
Přičemž paradox historie vedl k tomu, že značné procento těch, kteří padli na našem území, nebyli Rusové, ale Ukrajinci.
A v té debatě o důsledcích režimů se zapomíná ještě na jednu věc. Možná málo hmatatelnou, ale v našem případě nejspíš nejvážnější. Nacististický režim nás za 6 let okupace dokázal neuvěřitelně semknout, stmelit. Čechoslováci byli ochotni pro svobodu udělat mnoho, dokonce pokládat životy. Komunistický režim nás za 40 let své vlády úplně rozvrátil a rozeštval proti sobě. Důsledky tohoto režimu vidíme dodnes, i když si možná neuvědomujeme jejich původ. Než tento odstavec někdo překroutí: Neříkám, že nacismus byl nějak „lepší“, ale že Československo v dlouhodobém horizontu daleko víc poškodila vláda komunistů než předchozí okupace nacisty. A zdaleka nejde jen o to, že komunisté otevřeně se hlásící ke Gottwaldovi a Stalinovi mohou sedět v parlamentu a kolik lidí je tam volí.
O zásadních problémech se nediskutuje, společnost je natolik polarizovaná, že vznikají dva monology plné vzájemných urážek a bagatelizací. Stali jsme se nevděčnou a neochotnou společností, jejíž jedna půlka si poplakává, že za komunistů bylo lépe.
Původně publikováno nahttp://houska.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=454393
Napsat komentář