Jak vypadá pravicový rozpočet?
Bylo by zajímavé vidět sumy, grafy a procentuální podíly na rozpočtu opravdu pravicové a opravdu levicové vlády. Ale ve skutečnosti je to trochu jinak. Ve skutečnosti by klidně ty dva rozpočty mohly zdánlivě vypadat docela stejně a přesto by se zásadně lišily. Lišily by se mechanismem svého vzniku.
Ono kdysi to probíhalo hrozně banální cestou: Takový středověký panovník spočítal, kolik toho roku získal z daní a dalších aktivit peněz, tedy kolik má opravdu fyzicky v bedně mincí, a tyto peníze nějak rozděloval. Věděl, že může opravdu rozdělit jen to, co má. (Až na výjimky, kterým v učebnicích dějepisu moc nefandíme a vrátím se k nim.) Tenhle feudál je takový dokonalý případ pravičáka. Utrácí to, co má. Své úvahy začne tím, že spočítá své příjmy. A je-li osvícený, utrácí tak, že peníze neprošustruje, ale z velké části investuje.
Typický levičák uvažuje přesně opačně. Nejdřív si sestaví seznam toho, co chce. Je jedno, jak to své chtění pojmenuje. Řekne, že to potřebuje. Nebo nejdřív schválí zákony, kterými sám sobě přikáže to utratit a pak řekne, že ten soupis jsou mandatorní výdaje. Ale zktrátka na počátku jeho uvažování jsou výdaje. A pak začne bádat nad tím, jestli na ně má. No, vsaďte se! Nemá. Samozřejmě. To je princip. Neviděl jsem levicovou vládu, která by na své výdaje měla. A to ani skrz naskrz učebnicí dějepisu.
A tak začnou plány, kde ty peníze vezme. Zdaní bohaté. V historii se přidávalo zvláštní zdanění třeba Židů. Ale ve 20. století se stalo módním zdanění těch bídáků co mají peníze. Progresívní daň. A jsou-li daně nízké, zvedneme je. Jestli to loni bylo málo, zvedneme je ještě trochu. (Timur Lenk učinil zkušenost, že když stoupnou daně, klesne jejich výnos, když ještě trochu stoupnou, obchodníci začnou jeho zemi obcházet úplně.) Nestačí? Tak uděláme trochu dluhy. (Náš státní dluh letos dosáhne cca 1 bilion 600 miliard a roční úroky z něj, tedy pardon, správa státního dluhu, bude stát asi 105 miliard ročně). Nestačí? Hmmm, tak zkusíme zestátnit některá strategická odvětví: doly, energetiku, železnici… pomohlo? (Už od Diokleciána víme, že na pár let to pomůže, dlouhodobě to ekonomiku zatím vždy poslalo do kolen.) A tak to pokračuje. Zestátníme velké firmy. Pozavíráme jejich majitele, jsou to beztak lumpové a nepřátelé režimu. Rozpoutáme pogrom na Židy a jiné menšiny. Okradem je a současně si odmáznem velký ranec dluhu. Tak to udělali nejen náckové, ale ve středověku třeba francouzský Filip IV. – nejdřív rozpoutal pogrom na Židy, pak na templáře, protože oboje patřili k jeho věřitelům, udělala to i Izabela Kastilská další slovutní dlužníci. To je dobré, ne? Tak hurá! Tahle veskrze lidumilná a sociální politika pravidelně končí zadrátovanými hranicemi, vybudovanými gulagy a zdevastovaným hospodářstvím.
Neslyšel jsem o levicové vládě, která by přiznala, že to s nápady na utrácení přehnala a něco z nich bude muset proškrtat. Tedy vzácně nějaké názvuky zazní: Je třeba šetřit, propustíme 17.000 učitelů. Je to roční úspora asi tak velká, jako kdybysme nepostavili kilometr dálnice. A z ušetřených peněz otestujem všechny žáky, zacvakáme státní maturity, vytiskneme pár milionů letáčků a natočíme bezva vzdělávací seriál. A na dálnice nám taky nesahejte. Přece nemůžeme ohrozit hospodářský růst a nestavět dálnice!
Ale dost! Padá na mě divný pocit. Jakou že to máme vládu? Z kterého konce buduje svůj rozpočet?
Napsat komentář