V souvislosti s Ruskem a jeho budoucností trvale narážím na tři velké omyly.

Za prvé: Rusko nemůže prohrát. Rusko musí získat aspoň malý pocit vítězství, aby ho domácí propaganda mohla zpracovat v heroický mýtus. Dopřejme jim ho.

Tedy ne: Rusko naopak musí zažít porážku. Obrovskou, tragickou, epickou a trapnou. Větší než v rusko-japonské válce. Ruský režim musí po válce před národem stanout v neomluvitelné situaci. Musí zhavarovat a padnout na úplné dno. Pak teprve bude možná nějaká katarze – jako k ní po WW2 došlo třeba v Německu nebo Japonsku (jakkoli vnímáme, že nebyla dokonalá a spravedlnost bohužel nikdy nemůže být naplněna úplně). Ruský režim se musí zadávit, zničit a upadnout do prachu. Pro dobro samotných Rusů, pro otevření cesty k nějaké budoucnosti

Za druhé: Mnoho lidí říká Pssst! Oni mají atomovky, nesmíme je dráždit a dělat to, co nám zakazují! Jenže tohle přesně každý psychopatický gauner chce. Vyvolat strach a v jeho atmosféře pak vydírat. A není možnost s ním nacházet nějaké kompromisy a řešení přijatelná pro obě strany. Jako to nejde s rakovinou, nejde to ani s psychopaty řízeným despotickým režimem. Každý kompromis je vždy jen dočasný a bude jimi zneužitý v novém budoucím kole vydírání. Zhruba tři tisíce let zdokumentované politické historie nám to znovu a znovu opakovaně ukazují. Despotický režim reaguje jen na hrubou sílu a potřebuje slyšet: Vy parchanti, my máme taky atomovky. Máme jich víc a v lepším stavu než vy. A jestli kterýkoli z těch vašich kryplů sáhne na jaderné tlačítko, vygumujeme vaše města i celý váš národ z povrchu země. Vaši věrchušku vytaháme z bunkrů jak sysly a během opalování letlampou je budeme porcovat na centimetrové plátky. Že jsem moc brutální? Vůbec ne. Na hrubý pytel hrubá záplata, všechno ostatní je chyba.

A nakonec – začínají se množit úvahy na téma, že Rusko byli takoví vždy a není jim pomoci. Bude to prostě vždycky jen národ tupých nebezpečných primitivů hrozících světu z východu. Kdybychom měli tento omyl připustit, dávalo by smysl, abychom na nic nečekali a začali bombardovat.

Demilitarizovat a defašizovat Rusko a jejich současné politické vedení postavit před mezinárodní tribunál je jen první krok. Ve skutečnosti to ale jsou a budou naši sousedé, pomozme jim najít nový modus vivendi, novou národní sebedefinici.

Na počátku devadesátek se Rusku otevřelo historické okno, které nabídlo takovou demokratickou cestu přerodu v evropský stát a národ. A nebylo využito, nebylo zvládnuto, protože Rusové připustili, aby se k moci probila skupina oligarchů propletených s bývalými KGB. Nedovolme jim to opakovat.

Musíme především najít plán, jak Rusům dát budoucnost, zbavit je bolesti nekonečné frustrace a dědičné bezvýchodnosti, kterou po generace zažívají. Splnitelnou realistickou cestu k prosperitě a úspěchu. Něco jako Marshallův plán pro 21. století.

Mimochodem – stejný pád, katarzi a restart potřebuje Turecko. Jeho režim není ani o píď lepší, jen je jeho hrozba pro nás méně palčivá, protože nemají arzenál atomovek. 

6704 Celkem čtenářů 4 Dnes čtenářů
https://sedmavlna.cz/wp-content/uploads/2022/04/rusky-restart.jpghttps://sedmavlna.cz/wp-content/uploads/2022/04/rusky-restart-150x150.jpgTomášEsejeSpolečnostspolečnost,válkaV souvislosti s Ruskem a jeho budoucností trvale narážím na tři velké omyly. Za prvé: Rusko nemůže prohrát. Rusko musí získat aspoň malý pocit vítězství, aby ho domácí propaganda mohla zpracovat v heroický mýtus. Dopřejme jim ho. Tedy ne: Rusko naopak musí zažít porážku. Obrovskou, tragickou, epickou a trapnou. Větší než...Tomáš Houška - blog o hlavně budoucnosti, i když občas k ní docházíme přes historii