Plné lodě Afričanů, střelba v Tunisu a princip popření
Pamatujete z Planey opic tu scénu, když Charlton Heston složí vlaštovku a ukáže opičímu šéfovi, že může létat? A opičí boss vlaštovku, kterou právě viděl letět, zmuchlá a řekne, že nelétá? Létání je v rozporu s jeho vnímáním světa.
Prostě popře evidentní fakt (a nejspíš tomu sám věří). Protože připustit si, že lítat může by znamenalo zhroucení celé konstrukce skze kterou do té doby vnímal svět.
Jedna slečna mi tuhle vynadala, že vytvářím problém, když mluvím o té imigraci. Protože ta žádný problém nepředstavuje, a vlastně kdo ví, jestli nějaká imigrace vůbec existuje, celé je to mediální kachna a temné spiknutí. Problém jsem já, protože jsem napsal evidentně nenávistný článek. (I tenhle blog vyhodnotí jako nenávistný.)
Smršť teroristických útoků, které se dějí skoro denně, neexistuje. A jestli se nějaké staly, nemají nic společného s islámem. Nu ano, byli to shodou okolností muslimové, ale nemůže za to islám. Vždyť se k němu hlásí jeden a půl miliardy lidí. Není problém. Nebezpeční jsou lidé, kterým se nelíbí.
Když o problému nebudeme mluvit, znamená to, že neexistuje. Problém vzniká ve chvíli, kdy o něm začnete mluvit a chtít ho řešit. Podobná debata občas nastává třeba když se provalí nevěra: Není problém samotná nevěra, učiněné zlo je, že se na ni přišlo. Nebo pacient, který se od lékaře dozví zlou diagnózu, obviní lékaře, že si to vymyslel, neb mu chce ublížit. Maximálně tak připustí, že doktor je bordelář a popletl výsledky z laboratoře a pronáší tady omylem diagnózu, která patří k někomu úplně jinému.
V psychologii je to čítankový jev: Popření, negace.
Často v kombinci s projekcí a přesunem. Pocity, které prožívají, projektují do vás, protože jsou přesvědčeni, že je ve skutečnosti prožíváte vy. Největší zlo jsou ti náckové, co těm hodným muslimům chtějí upírat ústavou zaručená práva na svobodu vyznání. Nebo Proč je proboha nenávidíte?Fakt, že k nikomu nenávist nechováte a odmítnutí ideologie absolutně neznamená nenávist vůči jejím nositelům takovým lidem, prosím, nevysvětlujte. V tu chvíli je to marné. V jejich obrazu je to jasné Nenávidíte vše nové a všechny cizince byste nejraději postavili ke zdi a basta.
Popření je způsob reakce lidské psychiky na stresovou nebo frustrující situaci. Pokud míra frustrace přesáhne mez, kdy je člověk schopný jí efektivně čelit nějakou reakcí, mozek si podvědomě spouští obraný val. Člověk dojde k přesvědčení, že ta situace vůbec neexistuje.
Pokud se člověk něčeho obává, snaží se to řešit. Pokud je zdroj obav větší, stoupá motivace řešit to. Ale ne trvale a lineárně. Když je míra zátěžové situace větší než je určitá kritická hranice, kterou má každý jinde, naše psychika se od problému vzdálí a popření je jednou z typických a častých reakcí.
Lidé popírající evidentní (tíživou) realitu brání svou vnitřní integritu a duševní zdraví tváří tvář situaci, která je příliš zlá, než aby ji mohli řešit, nebo k jejímu řešení přispět. Jejich strach z reality je příliš velký a proto ji raděj popřou. Prostě se to neděje, a nemluvte o tom, protože to, co říkáte, je samá nenávist.
A tak bych jim chtěl vzkázat: Nebojte se tolik. Situace je složitá, ale zvládnout se dá. Nemusíme se před islamisty duševně složit a utíkat k nefunkčním psychickým obranným obelháváním sebe sama, že neexistují, případně, že islám je úplně f pohodě, i když prosté přečtení koránu i všechny zkušenosti říkají, že není. Protože f pohoděnení žádná totalita a je jedno, jestli si říká vláda lidu, nacionální socialismus nebo víra v jediného správného Boha a jeho proroka.
Pojďte si realitu připustit a pak se společně podívat na možnosti, jak ji řešit. Popírání a pštrosí politika apeasementu řešení jen odloží v čase, zato ho učiní mnohem bolavějším a obtížnějším.
Zdroj: http://houska.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=467604
Napsat komentář