Jamato a věčná iluze generálů
7. dubna 1945 šla ke dnu největší bitevní loď která kdy byla postavena. Její impozantní děla měla ráži 460 mm (ano, opravdu 46 cm) a i ta si nechala své prvenství – byla to největší děla, jakými byla kdy bitevní loď opatřena. Přesto opravdová kariéra této lodi byla poměrně tristní.
Když Japonci vstupovali do války, rozhodli se vyplout bitevními loděmi, které o třídu překonají nejsilnější bitevní lodě, kterými disponují Spojené státy. Tou silou se stala rodinka největších bitevních lodí, jaké byly kdy postaveny, která podle té služebně nejstarší dostala označení Jamato.
Stavba začala tajně už během třicátých let – a utajení bylo úspěšné. Když v roce 1941 Jamato vyplula do boje, skutečně byla z určitého pohledu nepřekonatelnou bitevní lodí, které se žádný nepřítel nemohl postavit. Na délku 263 m, při šířce téměř 40 m a ponoru 11 m. Dosahovala rychlosti až 50 km/h a při rychlosti 30 km/h měla dosah 16.000 km. Pancéřování mělo místy až 65 cm tloušťky a pod čarou ponoru bylo kvůli torpédům zdvojené s vodní balastní nádrží mezi oběma pancíři.
Hlavní výzbrojí bylo 9 děl ráže 460 mm. Jejich náboje vážily skoro dvě tuny a pro představu byly tak velké, že se do nich mohl vejít i dospělý člověk. Dostřel se při dobrých podmínkách pohyboval kolem 40 km, takže Jamato mohla klidně potápět nepřátelské bitevní lodě dřív, než se příblížily na dostřel vlastních děl. Kromě nich měly lodě jako Jamato ještě 52 menších děl (počínaje ráží 155 mm, která je „menší“ tak ve srovnání s těmi hlavními) pro různé další situace, se kterými admirálové, kteří si tenhle bitevní sen vymysleli, počítali. Ještě dřív, než se Jamato dostala do boje, už si snili o další třídě bitevních lodí s děly ráže 510 mm.
Jamato se stala vlajkovou lodí slavného admirála Yamamota. Paradoxně toho admirála, který přestal nosit samurajský meč, když má na opasku pistoli. Jakoby to charakterizovalo celou existenci bitevních lodí Jamato.
Její první bitvou se měla stát bitva o Midway, kam vyrazila obklopena velkým bitevním svazem dalších lodí. A nedoplula tam. Několikrát se stala terčem amerického leteckého útoku, byla několikrát poškozena a pak ji Japonci v tichosti stáhli zpět do doku, kde ji narychlo přestavovali. Odstranili většinu z menších děl a nahradili je stovkou protileteckých kanonů s ráží 25 mm.
Do bitvy ve Filipínském moři pak vyrazila poprvé společně se svým dvojčetem bitevní lodí Musashi. Jejich smrtící kanony sice několikrát vypálily, ale ve skutečnosti způsobily Američanům minimální škody. Hlavní boj proběhl úplně jinak, než si admiirálové představovali. Hlavní silou amerických bojových svazů totiž nebyly bitevní lodě s děly omračujících ráží, ale lodě letadlové. Američané na japonský svaz útočili ze vzduchu, zápalnými bombami a torpédy. Bitevní loď Musashi šla ke dnu a poškozená Jamato prchla z boje – a rovnou zpět do doků. Bitva se stala fiaskem bitevních lodí. Rozsestavěnou třetí loď třídy Jamato Japonci šli rovnou přestavět na loď letadlovou a další dvě bitevní lodě třídy Jamato, které rostly v docích, nikdy nebyly dokončeny.
Jamato v doku ztratila dalších pár středně velkých děl a místo nich získala dalších 66 děl protiletadlových. Znovu vyplula 1. 4. 1945 a zamířila k Okinawě, kde jejím úkolem bylo zastavit americkou invazi. Doprovázel ji jeden křižník a hejno torpédoborců. Ani jedna loď letadlová. Admirálové byli i nadále přesvědčení, že Jamato je nepotopitelná. Jejich přesvědčení bylo přitom ve zjevném rozporu s přímou zkušeností – totožná bitevní lod Musashi přece šla ke dnu po leteckém útoku.
7. 4. po poledni ji 200 km před cílem zastihl letecký útok. Ani 166 protiletadlových děl nestačilo k obraně. Jamato zasáhlo 8 bomb, které palubu proměnily v peklo, a hlavně 12 torpéd, která mířila na dvě pečlivě vybraná místa. Po dvou hodinách absolutně nerovného boje se Jamato převrátila na bok a oheň se přitom dostal do muničního skladu. Následovala exploze, která způsobila hřib dýmu viditelný až z Japonska. Zachránila se necelá desetina posádky, skoro 2,5 tisíce mužů zemřelo.
Podobných příhod bychom si samozřejmě mohli uvést řadu, já si ji půjčil jako příkladnou.
Když o bojovém nasazení Jamato čteme dnes, zdá se nám to vše jasné a jednoduché. Bylo to jasné a jednoduché. Stejně jako Yamamoto odložil katanu, protože měl pistoli. Vojenští stratégové měli odložit bitevní lodě, když Pacifikem pluly letadlové lodě plné letadel, proti nimž jsou děla jakékoli ráže ničím. A nepředpokládejme automaticky, že lodě třídy Jamato do boje posílali hlupáci. Byli to zkušení vojáci, kteří uplatnili veškeré poznatky z miulých válek a své zbraně, které byly přece úspěšné, vycizelovali k dokonalosti.
Pro nás je to velice zajímavý materiál k přemýšlení. Když zůstaneme v oblasti válčení – kde všude dnes stavíme ty dokonalé a nepotopitelné bitevní lodě a přehlédli jsme, že nepřítel má něco tak překvapivého jako letadla nesoucí torpéda? A když odhlédneme od válčení, kolikrát se podobného ulpívání na zdokonalování přežitého konceptu dopouštíme ve své každodenní práci?
Zdroj: https://houska.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=403876
Napsat komentář