Invaze
Zkusme si uvědomit – jaká je hranice, pro to, abychom hromadný přechod hranice, který je v rozporu se zákony a zájmy cílové země, nazvali invazí? Stačí šestsetpadesát tisíc?
Tedy, to, co evropská jižní hranice zažívá, je invaze. Neexistuje žádný jiný pojem, který by lépe popisoval, oč jde. 650.000 mladých mužů v produktivním (a vojenském) věku každý rok.
Že neznají jazyk a mají zpravidla nulovou kvalifikaci, je drobnost. Drobnost ve srovnání s tím, že mají i nulovou představu o životě v Evropě. Nejdou sdílet naše hodnoty. Neznají je. A ti, co je znají, jimi pohrdají. Po příchodu tvrdě vyžadují respekt k jejich hodnotám. Ač to někteří politici rádi vzpomínají, tihle migranti nemají zhola nic společného s lidmi, kteří za komunismu odcházeli z východu na západ.
Teroristické skupiny Afriky i předního východu otevřeně říkají, že mezi nimi mají své lidi. Že jich je mezi nimi menšina, ve skutečnosti vůbec nehraje roli. Za prvé, přijde-li sem i ten nejmírumilovnější hluboce věřící muslim (a to jsou prakticky všichni), dostává se do neřešitelného civilizačního konfliktu, protože nechápe náš vztah ke svobodě, rovnoprávnosti nebo práci. Absolutní většina z nich tu způsobí konflikt už jen svou výchovou a hodnotami, ve které věří. Absolutní většina z nich není schopná a ochotná se integrovat do naší společnosti, v nejlepším případě budou velmi hlasitě vyžadovat jakýsi „kompromis“, tedy řekněme naplno – to, že my se přizpůsobíme jim.
Ale abychom nezamluvili ty extrémisty v jejich řadách. Kolik si připustíme, že jich je? Jedno procento? Myslím, že je to nesmírně naivní a optimistický předpoklad, ale zkusme ho brát jako východisko. Jedno procento těch, kteří přicházejí už přesvědčeni, vycvičeni a připraveni. Jedno procento ze 650.000 je 6.500. Každý rok překročí evropskou hranici 6.500 odhodlaných extrémistů. Za tři roky invaze je to i při tomto nejoptimističtějším předpokladu větší vojenská síla, než kterou disponuje Armáda České republiky.
Výkřiky, že pár imigrantů nás neohrozí jsou absolutní ignorací reality. Právě že ohrozí. Během jedné generace se tímto tempem Evropa promění ve válečnou zónu.
Přijde-li nepřátelská invaze, a ta, která probíhá, jí bezesporu je, je povinností politických elit za pomoci armády hájit naše hranice. V daném případě hranice Schengenu na jihu Evropy. Od toho totiž platíme daně a tu armádu si vydržujeme. V okamžiku, kdy stát odmítá chránit vlastní hranici a na vlastní území vpouští nepřátelské invazní zástupy, jednak ztrácí svou legitimitu a jednak se jeho politické vedení dopouští vlastizrady. Evropští politici, kteří jednají proti zájmům vlastních voličů, aby projevili jakousi afinitu k invazní hordě, jsou vlastizrádci.
Podle našeho práva je Vlastizrada je trestný čin podle § 309 trestního zákoníku, který spáchá ten „občan ČR, který ve spojení s cizí mocí (každý stát mimo Českou republiku) nebo s cizím činitelem (osoba, která sice není oprávněna jednat jménem cizího státu, ale má na politické dění v něm významný vliv) spáchá trestný čin rozvracení republiky (§ 310), teroristického útoku (§ 311), teroru (§ 312) nebo sabotáže (§ 314)“. Cizí mocnost za invazí je zcela nepochybně – ať už teroristy z Boko Haram, Islámského státu nebo Al-Kaidy budeme považovat za stát nebo ne, jde bez debat po skupiny, které mají významný podíl na politickém dění v zemích, kde operují a jejich zájmem je rozvrátit demokratický politický systém v Evropě.
Jestli jsem to nenapsal moc tvrdě? Ano. Ale přesně tak to odpovídá realitě. Pojménovávat realitu nějak nekonfliktně znamená lhát si do rukávu.
Co můžeme udělat? Dát najevo našim politikům, co od nich očekáváme. Už jen proto, že o žádné uprchlíky nejde. Udělování azylu musí zůstat v kompetenci národních států. Jenže v okamžiku, kdy jsme v schengenském prostoru nás to dlouhodobě nezachrání. Je třeba, aby to, koho zastupují, pochopili i poslanci Evropského parlamentu, eurokomisaři a desítky tisíc další parazitujících úředníků.
Do funkcí jsme je delegovali my, ne Eritrejci a Nigeřané. Dokonce ani bruselší úředníci je tam neposlali. Ani organizace žijící z dotací na začleňování imigrantů. Měli bychom jim to říci dostatečně důrazně a hlasitě.
Původně publikováno na: https://houska.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=462008
Napsat komentář