Iluze geniálního Rain Mana
Většina lidí si pamatuje z filmového Rain Mana, že byl autista a současně měl řadu výjimečných schopností, vlastně za hranou geniality. A obecně se tak traduje představa, že porucha autistického spektra je jen rubem geniality. Člověk s aspergrem je sice „divnej“, ale současně geniální.
Jaká je realita?
Poněkud jiná. Aspergerův syndrom je především psychická porucha. Někdy se nepřesně a hodně zjednodušeně považuje za lehčí formu autismu. I rozsah postižení aspergrovým syndromem je různý a ne u všech postižených v plné míře platí všechno, co popisuju níž. Ale to, co popisuju, je typické.
Ano, většinou je součástí postižení ulpívání na dodržování přesného systému, přesného sledu rituálů a vůbec striktní lpění na přesnosti. A nejen, že jsou systematičtí sami, ale vyžadují dodržování sebou vytvořených rituálů i od svého okolí, a to velmi důsledně a někdy i tvrdě. O mnoha věcech často nepřipuštějí nejmenší diskusi. Chybí jim flexibilita a přizpůsobivost, těžce nesou změny, zejména neplánované. Jsou extrémně kritičtí k vlastním nedostatkům i chybám ostatních. Bývají perfekcionističtí, často odmítají novou aktivitu, protože si nejsou jisti, jestli ji dokonale zvládnou.
Postižení mají totiž především potíže v komunikaci a sociálním chování, které jsou v rozporu s inteligencí a řečovými schopnostmi. Je le významně snížena emoční a sociální inteligence. Člověk postižený aspergrem, zvlášť je-li postižení rozsáhlejší, nerozumí ostatním lidem, nechápe jejich emoce, nerozumí ironii, humoru, neumí číst v mimice. Ztrácí se v běžných spoleřenských situacích, ve kterých pak neví, jak reagovat. Je pro ně náročné rozlišit, které chování je sociálně přijatelné a které nikoliv. Vzpomeňte třeba na geniální knížku i film Being there, kde takto postiženého neméně geniálně zahrál Peter Sellers.
I děti se vyjadřují pedanticky přesně, jejich projev často připomíná spíše jazykové vyjádření dospělých. Lidi s Aspergerovým syndromem mívají dobrou slovní zásobu, je pro ně však těžké plynule konverzovat s ostatními, protože tyto slovní schopnosti bývají jen formou. Rádi dlouze mluví o svých oblíbených tématech, bez ohledu na to, jestli to posluchače zajímá, nebo ne. Mnozí neustále skáčou druhému člověku do řeči, protože neumí odhadnout, kdy nastane vhodný okamžik, aby vstoupili do rozhovoru.
Osoby s Aspergerovým syndromem se orientují více na sebe a sledují hlavně svoje zájmy. Zájmy druhých, nejsou-li explicitně tlumočeny, většinou nevnímají a nechápou. Pokud se začnou pdílet na nějaké skupinové aktivitě, obvykle mají tendenci všechny kolem sebe řídit a stávají se despotickými. Jindy se naopak zamknou v jedné specifické činnosti, ke které nechtějí pustit nikoh dalšího, a nemají zájem s někým dalším komunikovat.
Jak je to s jejich genialitou? Úplně jinak, než si většina lidí představuje. Mívají geniální paměť, která je často neselektivní a opravdu si často pamatují i nejmenší detaily. Jejich myšlení je ale velmi rigidní. Typicky poměrně dobře rozvinuté jsou „levohemisférové“ schopnosti. Rychle a brzy se učí číst. Naučí se rozsáhlou slovní zásobu. Ale třeba správná výslovnost cizího jazyka je pro ně často nezdolatelný oříšek. Často rychle a dobře zvládají matematické algoritmy, ale mívají problém s jejich aplikací v kontextu.
V testech inteligence překvapivě většinou nevybočují z průměru, pokud je test komplexní. Kdybychom chtěli udělat nějakou statistiku rozložení jejich průměrného IQ, a zkusit zjistit, kolik procent lidí postižených aspergrem můžeme v nějakém smyslu značit za geniální, bude to opět Gaussova křivka, stejně jako u lidí bez aspergra. Výrazně vysokých hodnot dosahují často v neverbálně logických otázkách na kterých je založen třeba Ravenův test. Ale pokud jde o test vícefaktorový, který měří i rozložení jednotlivých oblastí inteligence, jsou výsledky křiklavě nevyrovnané.
Protože je pro ně zcela nesrozumitelný emoční a sociální kontext dění, jsou snadno manipulovatelní. A současně, protože nemají vůbec žádné zábrany, mohou být velmi věrohodní, suverénní a zcela bezskrupulózní a bezohlední manipulátoři. Aniž by si uvědomovali negativní souvislosti svého počínání.
Ano, máte pravdu, i v současné době jsou média plná jedné šestnáctileté dívky, o které nikdy nezapomenou zmínit, že je postižená aspergrem. Já to vnímám tak, že nám podvědomě chtějí podsunout, že je vlastně geniální a má velký smysl jí naslouchat.
Není geniální. Navíc, kdo se začetl do její rodinné anamnézy, zjistil že má hysterickou matku se sklony k agresivnímu aktivismu v rámci krajní levice. A že jí matka pořídila koučku, která dohlíží na to, aby se ta slečna neodchýlila od kurzu, který matka vytyčila, a aby té slečně klestila cestu, když se dostane do společenských situací, které by odhalily její slabiny. A ty jsou dané jím dvojím postižením: Aspergrovým syndromem a nevyrovnanou fanatickou matkou. Ta slečna roste ve zdatnou a tvrdou aktivistku Nic jiného nebude umět, protože místo, aby se vzdělávala, objíždí svět a hlásá svou, vlastně matčinu, vizi světa. Ale nedejme se narážkami na autismus mýlit, její vzdělání odpovídá věku šestnácti let a ani o píď víc. Mimojiné proto, že v těch šestnácti rezignovala na školu. Nemá víc vědomostí ani lepší kognitivní schopnosti. Jen jí nedostatek empatie dovoluje jít za svým náboženstvím tak tvrdě a sociopaticky, jak jen jde. A jak její matka chce.
