V globálním světě kvete globální multizávist
Debata o touze neevropanů dostat se k nám a uniknout té smrtící bídě a teroru místní šílené vlády vede hodně lidí k povýšenému pocitu nadřazenosti a vnímání sebe sama jako božstva, co je vyvolené k tomu tomu spasit svět.
Případně k pocitu studu, že my se máme tak dobře a oni tak špatně. Protože nemůže být jinak a když se někdo má dobře, znamená to, že někdo jiný se má špatně.
Nejdřív odbočím – ano, takovým Eritrejcům nebo Somálcům se jistě nežije snadno. V jejich zemi vládnou choré despotické islámské totality. Nechtěl bych tam žít. Nicméně, pokud uprchnou do sousední neislámské Etiopie, dostanou se v podstatě s jistotou do bezpečí. Kdyby šlo jen o útěk před islámskou totalitou, stačilo by jim překročit etiopskou hranici, žádná plavba přes Středozemní moře.
A trochu bych v jejich motivacích očekával chuť začít proti té islámské magořině bojovat a udělat doma pořádek. Udělají-li mi doma bordel islamisté, co mám v hlavě, pokud ten islám jdu šířit do světa?! Přesvědčení o tom, že tenhle islám, před kterým utekli, teď přivezou k nám, no to opravdu neberu. Ale to odbočuju:
Shodněme se, že to, co je žene na sever není úprk před politickou situací (to by jim stačilo odejít do sousední země), ale touha žít ve větším materiálním komfortu. Uprchnout z chudoby. Chudoba dnešních Afričanů je pojem, který stojí za velké zamyšlení. Samozřejmě, když jejich životní standard srovnáme s tím, v čem žijeme my, jsou strašně chudí. Ale kámen úrazu je právě v tom srovnávání. Naši předci totiž zase nebyli o tolik bohatší a to ještě docela nedávno. Průměrný Evropan dnes užívá stejnou, ne-li vyšší, životní úroveň, jaká byla dostupná jen těm zcela nejbohatším lidem na světě. Žijeme standard, který před dvěma stovkami let neměli ani členové panovnických rodin. Znamená to, že život v devatenáctém století (nebo nedejbůh dříve!) byl k nepřežití příšerný a naši pradědečci byli jen politováníhodnými nešťastníky?
Pokračovat ve čtení na: http://houska.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=466514
Napsat komentář