S imigrantskou vlnou vyplaval rozpor: Naše politické elity by rády, aby naše populace rostla, neb bez toho zhyne průběžný penzijní systém, a současně není schopna zapřemýšlet, proč že je naše demografická křivka, jaká je.

Trend mít málo dětí a mít je pozdě by sám o sobě nebyl problémem, kdyby náš špatně nastavený penzijní systém nebyl závislý na trvalém růstu populace. Průběžný penzijní systém totiž je něco jako letadlo ve velkém a je mimo jakoukoli debatu, že jednoho dne se zhroutí, stejně jako jakékoli jiné letadlo. Pokud tedy nepřijde odpovědná a odvážná vláda, která ho zásadně reformuje. Ale k samotné populaci.

Myslet si, že demografickou křivku napravíme dovozem lidí z Afriky, je nejzběsilejší a nejhloupější nápad, který může politik vyslovit. Sociální systém to nejen nezachrání, ale naopak způsobí jeho bližší selhání. O ostatních důsledcích nemluvě. Chceme-li uvažovat o zachování rovnoměrné či dokonce mírně stoupající populační křivky, musíme uvažovat o tom, jak odstranit obavy z rodičovství našich vlastních mladých lidí.

Proč rodiny dnes mají málo dětí a mají je poměrně pozdě, má příčiny, které lze vystopovat a lze je ovlivnit. Budeme-li opravdu chtít ovlivnit populační křivku a tím velikost naší populace, to první, nad čím by se politik měl zamyslet, je co způsobuje nízkou porodnost a jak by to šlo změnit.

Příčin je několik, ale pojďme se podívat na nejvážnější z nich:

Nejohroženější sociální skupinou jsou u nás mladé rodiny s dětmi. Průměrnému mladému páru, který se rozhodne mít děti hrozí propad pod hranici chudoby. Založit rodinu znamená hned dvojí zásah – jednak přímé náklady na dítě, které nejsou úplně malé, a jednak výpadek příjmů způsobený tím, že jeden z rodičů přestane vydělávat. Sociální dávky to neřeší, jen zmírňují následky a ne vždy bez problémů. Někteří se přitom pěkně zahypotékují, postupně i zadluží a ocitají se v obtížně řešitelných životních situacích. Mladí lidé navíc teprve budují své profesní postavení a nemají z něj typicky vysoké příjmy.

Nedá se říct, že tohle je vina nějaké konkrétní vlády, z vlastní zkušenosti musím konstatovat, že ono založit rodinu před rokem 89 nebylo o nic jásavější, v mnoha směrech – jako třeba možnosti získání vlastního bydlení – to bylo naprosto bezvýchodné a zoufalé, tedy obtížnější, byť z jiných důvodů.

Odbory tolik bráněné tarifní tabulky (byť mohou mít jiná pojmenování) a budování striktních vertikálně strukturovaných hierarchií jsou v tomto ohledu ztělesněným zlem. Přetrvávají si zpravidla jen ve státním sektoru a velkých koroporátech, ale ono to zas není tak málo zaměstnanců, kterých se týkají. Jsou vyloženě útokem na mladé lidi. Mzda musí vyjadřovat kvalitu, kvantitu a náročnost a odpovědnost práce, nikdy by neměla reflektovat věk, délku praxe, dosažené formální vzdělání.

Rozumnými politickými nástroji (kterými nejsou sociální dávky) je možné různá z těchto rizik snížit. Nechci moc zabíhat do podrobností a zkusím jen několik viditelných drobných kroků: Jednoduchá věc je zboží pro malé děti zařadit do nulové sazby DPH. Je možné významně snížit daňové zatížení rodičů dětí do určitého věku.

Dalším silným motivem je obava ze ztráty osobní svobody. Mnoho věcí se zkomplikuje, nočních tahů ubude a tak dále. Dovolená už nebude moci mít podobu dobrodružné cesty stopem přes půl Evropy. Je to zásah do přirozeného lidského sobectví. Nemyslím to pejorativně. Zdravé lidské sobectví je oprávněné a správné. Jenže většinou, kdo děti má, rychle přijde na to, že ztráta jedněch hodnot je vyvážena ziskem z jiné strany, a že ten zisk významně převyšuje ztráty.

Mít děti má i ze zcela sobeckého pohledu pozitivní náboj. Jenže, když se začtete do virtuálního prostoru budovaného médii, nemáte ten pocit. Pojmy jako rodina, tradiční rodina, velká rodina… jsou pravidelně vnímány spíš jako něco nemoderního zpozdilého, než jako něco v životě zásadního. Určitě mě teď mnoho čtenářů označí za tradicionalistu, kterým opravdu nejsem, ale rodina je esenciální hodnota lidské civilizace. Základním stavebním kamenem společnosti je kompletní symetrická rodina: žena, muž a děti. Ideálně dodat a hezké a blízké vztahy s prarodiči a dalšími blízkými příbuznými.

Pokud bychom za normu přijali zhroucení rodiny, znamená to, že přijímáme zhroucení společnosti.

V mnoha případech je nejvážnějším a nejsilnějším důvodem pro odkládání početí, či pro bezdětnost obava ze ztráty možnosti profesního sebeuplatnění. Což může souviset s důvody sociálními, ale většinou stačí sama o sobě. Týká se především mladých žen – pokud má dotyčná nějaké profesní ambice, může být mateřství tím, co ji na dlouhou dobu, a v některých oborech definitivně, vyřadí.

Jenže nemusí.

Klíčem k tomu je zmíněná kompletní symetrická rodina: Muž, žena a děti, přičemž muž s ženou si symetricky dělí péči o děti a domácnost a vzájemně se podporují v osobním a profesním růstu.

Aby to bylo možné, je potřeba, aby oba měli možnost částečného úvazku, tam kde to jde kombinovaného s homeoffice, zpravidla snáz se to daří tam, kde mají možnost samostatně plánovat pracovní dobu a vzájemně si vycházet vstříc.

A tady politickými opatřeními lze udělat mnoho. Neříkám, že je to kompletní program, ale několik velmi inspirací ano:

Nahnat lidi do zaměstnání s pevnou pracovní dobou a rigidní profesní hierarchií, nejlépe hlídanou jak zaměstnavatelem, tak odbory, patří k tomu nejhoršímu, co lze udělat. Stejně jako likvidace osvč a jejich konverzi na zaměstnance. Chceme-li pokračovat v demografickém propadu, tohle je spolehlivá cesta.

Pokud naopak chceme, aby mladí lidé děti měli, měli bychom podporovat částečné úvazky a homeoffice rodičů malých dětí, třeba formou nižších odvodů. Zaměstnat rodiče s malým dítětem musí být pro zaměstnavatele atraktivní. (Nebo aspoň ve spolupráci s odbory nevymýšlet idiotské komplikace. Vlastně by se dalo rovnou napsat nevytvářet žádné administrativní komplikace, do čeho zasáhne úřad, to pravidelně zabije.) Podporovat osvč, které z principu snáz mohou koordinovat svůj pracovní a nepracovní čas, a jsou na samostatné řízení timemanagementu zvyklí.

Přičemž podporovat znamená třeba – nižší odvody, nižší zdanění, proškrtání balastu v legislativě, který klade zbytečné a nesmyslné omezení, byť ta jsou pravidelně vysvětlována jako opatření ryze sociální. Neznamená vyšší přerozdělení, sociální dávky ani dotace – ty nepomohou tak efektivně a cíleně.

Takže, kteráže vláda se do takové podpory mladých rodin pustí?

Původně publikováno na: https://houska.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=467640

21650 Celkem čtenářů 2 Dnes čtenářů
http://sedmavlna.cz/wp-content/uploads/2016/12/hope2.jpghttp://sedmavlna.cz/wp-content/uploads/2016/12/hope2-150x150.jpgTomášSpolečnostVšechny rubrikydemografie,populace,populační křivka,porodnostS imigrantskou vlnou vyplaval rozpor: Naše politické elity by rády, aby naše populace rostla, neb bez toho zhyne průběžný penzijní systém, a současně není schopna zapřemýšlet, proč že je naše demografická křivka, jaká je. Trend mít málo dětí a mít je pozdě by sám o sobě nebyl problémem, kdyby náš...Tomáš Houška - blog o hlavně budoucnosti, i když občas k ní docházíme přes historii