Kdo tuhle Májovku četl, tuší, že divoké to bylo už za časů Kara-ben Nemsího. Na politické mapě států světa bychom dnes Kurdistán hledali marně. Většina lidí mávne rukou, protože si představí nějakou drobnou folklórní enklávu kdesi v orientu.

I když jsou v poslední době noviny plné obléhání kurdského města Kobani, stále to většině lidem ve větší orientaci nepřidává. Možná není od věci se podíavat na realitu a zjistit, že je to nejspíš úplně jinak.

Pojďme se kouknout na mapu a pak si uvědomit pár čísel:

Kurdové a Kurdistán

Celkový počet Kurdů je cca 30-35 milionů. Etnicky jsou nejbližší Peršanům – je to starý indoevropský národ. Nábožensky jsou většinou muslimové, menšinově křesťané nebo jezídové. Nejvíc jich žije v Turecku (cca 11,4–14 milionů), další v Íránu (4,8–7 mil.), Iráku (4–6,5 mil.) a Sýrii (1,6 milionu). V Německu žije asi 0,5–0,8 milionu Kurdů.

Ve starověku nejspíš tvořili většinové obyvatelstvo státu Mittani. Nejpravděpodobněji je můžeme spojit s Mederny, kteří na severu sousedili s Asyrsou říší – což odpovídá i místopisně. Kurdistán byl dlouho součástí Persie, etnické rozdíly mezi Kurdy a Peršany byly tehdy nejspíš ještě menší. Odlišnosti se začaly prohlubovat během vpádu seldžuckých Turků ve středověku a později si Kurdistán podrobila Osmanská říše. Kurdové tedy jazykově ani kulturně nemají nic společného ani s Turky ani s Araby, kdybychom si je chtěli nějak velmi velmi nahrubo zařadit, zkusme si představit vztah Kurdové-Peršané jako analogii vztahu Ukrajinci-Rusové.

Nábožensky jsou na tom podobně jako Peršané – ač většinově muslimové, nepatří k muslimům radikálním, spíše je to tak, že si uvědomují, že jejich vlastní kultura je několikrát starší než celý islám. Z mnoha ohledů pak jsou nemilovanou menšinou v několika zemích. Nemilovanou proto, že dávají najevo touhu po vlastním státě. Když se podíváme na mapu, pochopíme, že pakliže by vznikl, velice viditelně to změní hranice v celém regionu.

Jak je možné, že nemají vlastní stát?

Je to důsledek politikaření, které přišlo po skončení I. světové války a pádu Osmanské říše. Různé mocnosti čarovaly se svými sférami vlivu a chtěly se zalíbit různým místním vládcům, později, když Evropě začalo hrozit bolševické Rusko, se začalo spekulovat s tím, že Turecko nebude rozebráno podle etnického principu, který by oblasti mohl přinést největší stabilitu (tak to původně bylo smluveno), ale vítězné mocnosti svolily k vytvoření poměrně silného tureckého státu. Za prvé ho chtěly mít jako protiváhu bolševickému Rusku a zadruhé se nechali nadchnout sekularizačním procesem, který v Turecku rozběhl Kemal Ataturk. A Kurdové prostě neměli správné konexe.

Kurdové na tuto hru nepřistoupili a v roce 1927 vyhlásili nezávislost. Jenže ta neměla dlouhého trvání – zasáhla turecká armáda a v roce 1931 bylo po všem. Kurdům pak uškodila jejich častá orientace na bolševické Rusko. Aniž by měli nějaké reálné sympatie ke komunismu nebo Stalinovi, ale nepřítel mého nepřítele může být dobrým spojencem. Nebyl. Později mezi Kurdy začaly působit skupiny snažící se vybojovat samostatnost terorismem, což bylo ještě hlubší šlápnutí do bláta.

A tak tu dnes máme státy vybudované po první válce jako mocenské puzzle, které moc nevyhovuje žádné straně. Irák je spojení oblasti nábožensky šíitské, která sympatizuje s Íránem, sunnitské, která inklinuje k nejtvrdšímu islamismu včetně Islámského státu a území, ve kterém si Kurdové vydobyli postavení alespoň autonomní oblasti.

Nabízí se budoucnost, kdy se Irák rozpadne a kurdská autonomní oblast se změní v nezávislý Kurdistán. Můžeme si myslet, že to bude jen další banánová republika, ale připusťme, že bude mít kolem 5 milionů obyvatel a pokud byl kdo schopný obhájit nesmysl jako samostatné Kosovo, v případě Kurdistánu není o čem debatovat. Jenže to je noční můra jak pro Írán, tak hlavně pro Turecko. A to je člen NATO. Pokud by se k tomuto kurdskému státu chtěli připojit turečtí Kurdové (což považujme za otázku času), významně to uloupne z území Turecka.

A jestli máme nějak porozumět postoji Turecka u Kobani: Islámský stát je nepřítel, protože Turecko je (aspoň zatím) člen NATO. Ale zase to není tak horké. IS jsou sunnitští muslimové a bojují proti syrskému prezidentu Bášárovi Asadovi. A ten je pro Turky větším nepřítelem. Bojují také proti Kurdům, a Kurdy by Turci nejraději zapoměli, potlačili, kdybychom neměli to civilizované 21. století, kde se každý všechno hned dozví, věřme, že by neměli zábrany vůči genocidě Kurdů, jako je neměli vůči Arménům.

Vyhlásit nezávislý kurský stát by bylo fér. Ale nepomůžeme tomu, protože bychom naštvali moc jejich nepřátel najednou. Budeme to jen zvpozdálí sledovat, stejně jako turečtí vojáci sedící na tancích sledují masakr v Kobani.

 

Původně publikováno na: http://houska.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=431062

7043 Celkem čtenářů 6 Dnes čtenářů
http://sedmavlna.cz/wp-content/uploads/2014/10/kurdistan2.jpghttp://sedmavlna.cz/wp-content/uploads/2014/10/kurdistan2-150x150.jpgTomášHistorieVšechny rubrikyblízký východ,historie,kurdistán,tureckoKdo tuhle Májovku četl, tuší, že divoké to bylo už za časů Kara-ben Nemsího. Na politické mapě států světa bychom dnes Kurdistán hledali marně. Většina lidí mávne rukou, protože si představí nějakou drobnou folklórní enklávu kdesi v orientu. I když jsou v poslední době noviny plné obléhání kurdského města Kobani,...Tomáš Houška - blog o hlavně budoucnosti, i když občas k ní docházíme přes historii