EU je krásný nápad a umím si unii předstait jako něco, co budu propagovat. Ten projekt by ale musel splňovat některé elementární znaky, které zatím nesplňuje, a vidím pramálo vůle změnit EU k obrazu, který bych mohl srovnávat se svojí vizí fungujícího nadnárodního státu.

1. Volný pohyb lidí přišel se Schengenem. Budiž, splněno, máme volný pohyb lidí.

2. Společnou měnu EU opticky má. Na druhou stranu různé země mají různou měnovou politiku, různou míru zadlužení a velmi záhy se může ukázat, že v různých zemích dojde k velmi odlišné míře inflace. Ale budiž, nejsem ekonom, třeba se s tím ekonomové budou umět porovnat.

3. Společný jazyk. Inu, to možná časem přijde a bude jím (doufám) angličtina. Na rozdíl od amerických přistěhovalců, kteří měli velikou vůli vytvořit společný stát a hledali, co je spojí, máme my Evropané velikou zátěž lpění na vzájemných odlišnostech, a představa, že bychom všichni měli být bilingvní a na úřadech by každý měl mít možnost domluvit se kromě mateřského jazyka stejně dobře anglicky, je pro spoustu lidí nepřijatelná. A to jsme spíš ten pozitivní příklad – zkuste něco podobného navrhnout ve Francii, Itálii, Španělsku… (Mimochodem – tak to funguje třeba v Indii, která je k překvapení mnohých, federací tvořenou zhruba 300 historickými národy a etniky.) Na cestě ke společnému jazyku už jsme, ale většina obyvatel EU tuto vizi nepodporuje. Nesplněno, ale alespoň v části EU vidím ochotu ke změně.

4. Volný pohyb zboží a služeb. Není a orgány EU dělají vše pro to, aby ho znemožnily. Sice nemáme cla a dovozní daně, zato máme kvóty, které jsou restrikcí mnohem sprostčí, účinnější a vzhledem k ekonomickému rozvoji ničivější. Dokud existují kvóty, kolik se kde smí čeho vyrobit nebo vypěstovat, nelze mluvit o ekonomicky svobodném prostoru. Protekcionistické výroky prezidenta Sarkozyho dokládají nulovou vůli s tím něco dělat.

5.Společné rozhodování o společných věcech a společná odpovědnost za jejich řešení. Není třeba dlouze uvažovat o evropském ministrovi zahraničí či evropských ozbrojených silách. Stačí malá letošní zkušenost: Rusové nás odpojí od plynu. Část států zůstala za vodou, část se ocitla v opravdovém průšvihu. Němci a Francouzi začali na vlastní pěst zabezpečovat své země a obcházet přitom unijní orgány (nikoli poprvé).  Bulhaři ze zoufalství začali zvažovat možnost opětovného spuštění odstavené jaderné elektrárny a spousta zemí EU je zato krutě zkritizovala, aniž by dané země cítily jakoukoli solidaritu a pokusily se Bulharům jakkoli pomoci. Společné rozhodování tedy neexistuje a neexistuje ani vnímání sounáležitosti. EU za jeden provaz netáhne, a minimálně ty velké státy opakovaně dávají najevo, že to ani nemají v plánu.

6.Společná politika, celoevropský politický prostor. Ač USA tvoří nějakých 50 států, klíčové jsou pro ně volby společného prezidenta, vznik společné vlády. Až bude v EU existovat několik politických stran, které budou kandidovat napříč Evropou, a my nebudeme řešit, jestli v čele té či oné je Fin, Francouz či Ital (protože členstvo bude celoevropské, stejně jako program té strany), bude EU schopná politicky přežít. Mimochodem – vzpomeňme, že neexistence společného politického prostoru (V ČR kandidovaly úplně jiné strany než v SR) byla jedním z klíčových důvodů rozpadu Československa. Zatím orgány EU vznikají z větší části absolutně nedemokraticky, či do těch relativně demokratických národní politické subjekty odkládají svůj odpad (viz V. Špidla eurokomisařem apod.) Společný politický prostor tady prostě neexistuje a nic neukazuje na to, že by se to mělo změnit.

V EU probíhá masitý boj o ratifikaci Lisabonské smlouvy. Dlužno říci, že neřeší ani jeden z uvedených nedostatků, zpravidla uvedené nedostatky ještě více prohlubuje. Nemíří ke krásné vidině Unie, se kterou bychom se všichni mohli ztotožnit, snaží se zabetonovat byrokratickou mašinérii, která bude i nadále rozhodovat bez nás. Nátlak ze strany tohoto aparátu: My to vymysleli, vy to musíte přijmout, mě přesvědčuje o tom, že takové mechanismy zapáchají a vyvolávají ostražitost.

Mě nebaví být jaksi zarytým euroskeptikem, protože jím nejsem. Vidina EU jako společného nadnárodního státu může být vidinou krásnou. A pak ji rád budu podporovat. Rád udělám i co bude v mých silách, aby se takový vidina začala naplňovat. Ale současná EU i Lisabonská smlouva se s touto vidinou nekryjí.

2060 Celkem čtenářů 6 Dnes čtenářů
AdminSpolečnostVšechny rubrikyeu,evropská unieEU je krásný nápad a umím si unii předstait jako něco, co budu propagovat. Ten projekt by ale musel splňovat některé elementární znaky, které zatím nesplňuje, a vidím pramálo vůle změnit EU k obrazu, který bych mohl srovnávat se svojí vizí fungujícího nadnárodního státu. 1. Volný pohyb lidí přišel...Tomáš Houška - blog o hlavně budoucnosti, i když občas k ní docházíme přes historii