Většina je proti vládě a souhlasí se stávkou
Čtu to aspoň na každé druhé stránce na webu, v diskusísch pak takhle přispívá řada debatérů. A tak si říkám, že odněkud přece ty své informace musí lovit a kde je ta většina. Chápu, že takový Pepa Lahváček, když udělá poctivý a zcela objektivní průzkum mezi všemi svými kamarády, vyjde mu, že naprostá většina lidí (rozuměj jeho kamarádů) bude volit levici a žádá okamžitou demisi vlády. A jistě pojedou do Prahy ukázat tam zač je toho loket. Zneklidňuje mě, že mezi mými přáteli jsou zhruba paritně zastoupeni voliči ODS, TOP09 a Strany svobodných občanů a žádní socialisté a komunisté. Copak to je jiná většina, čeho je to vlastně většina?
Žijeme v sociálním skleníku. Každý jeden z nás si myslí, že vidí objektivní svět kolem sebe. Že ví, co chtějí „lidi“ a jak to „lidi“ vidí. Moje většina lidí volí pravici, snaží se pracovat seč může, většina mé většiny jsou dobří muzikanti, mají načteno hromady knih a vlastně stále hodně čtou. Mezi mými přáteli je překvapivě vysoké procento těch, kdo doma vůbec nemají televizi. Mohl bych pokračovat, až by se Pepa Lahváček divil, cože je to za svět. Náš svět je úplně jiný. Říkat si, co je většina, nebo co si myslí „lidé“ jen na základě „objektivního“ sledování vlastního okolí vede k absolutně nesmyslným závěrům.
Tak tedy, zkusme to jinak. 80% občanů nevěří vládě. To už zní tak trochu empiričtěji. Pokud je to výsledek webové ankety třeba na Novinkách, absoutně nejsem překvapen. Vypovídací hodnota takové ankety aproximuje nule stejně neochvějně jako „většina mých kamarádů“. Aťsi ta empiricky znějící čísla (81,8% bude znít ještě věrohodněji) říkají cokoli, neznamenají vůbec nic. Tedy objektivně asi tolik, že čtenáři shlukující se kolem některých serverů mají přibližně stejný názor. Stačí vyměnit zdroj a čísla jsou absolutně jiná.
Můžeme operovat „průzkumem veřejného mínění“. Kdo někdy s podobnými daty pracoval, ví, že jejich vypovídací hodnota je sice vyšší než nulová, ale klatě ošidná. Nejen proto, že pracují s velice omezeným vzorkem lidí, ale nejčastěji proto, že stačí velice jemně zvolit formulaci otázky a výsledky budou zcela odlišné. Například zeptá-li se mě někdo „Souhlasíte s programem vlády?“, řeknu ANO, pokud to jemně posune na „Souhlasíte zcela s počínáním vlády?“, odpovím s jistotou NE. Vláda dělá spoustu věcí, které se mi nelíbí. Pepa Lahváček také řekne, že ne. Znamená to, že máme na vládu stejný názor? Ani omylem. Můj názor je, že vláda je příliš kompromisní a příliš středová, zatímco Pepa to vidí naprosto opačně. Pokud by otázka zněla „Považujete realizované reformy za dobře připravené?“, odpovím znovu NE. Ale bude-li otázka znít „Měla by vláda odložit (nebo odvolat) realizaci reforem?“, řeknu velmi zřetelně NE. Nejsou dokonalé, ale zaplať Bohu, že s nima vůbec začala!
A tak můžeme pokračovat dál. Bude-li znít otázka „Považujete tuto vládu za dobrou?“, asi bych řekl NE. Ale s dovětkem, že přes to všechno je nejlepší, jakou bylo podle výsledků voleb možné sestavit. A to začínáme být u podstaty věci.
Ze všech těch plebiscitů je jediný, který má vypovídací hodnotu: Volby. Vypovídací hodnotu nemá můj pocit, množství mých kamarádů, webové ankety, množstv křiklounů v ulicích ni průzkum veřejného mínění. Nástroj, který už stovky let užíváme k obměně vlády, jsou volby. Zde mohou všichni občané volit i kandidovat. A výsledkem je vláda, která má čtyřleté volební období. Tropit tak rozsáhlý plebiscit jednou týdně by bylo nesmyslné, čtyřleté období má řadu praktických odůvodnění. A výsledky posledních voleb byly takové: ČSSD – 1 155 267, KSČM – 589 765, ODS – 1 057 792, TOP09 – 873 833, VV – 569 127. Tedy volby říkají, že současná vláda dostala mandát k tomu realizovat reformy a všichni doufáme, že kompromisy, které při tom bude dělat, nebudou moc vzdálené tomu, co jsme od ní čekali. A to navíc i když se sejdem voliči vládnoucích stran, zjistíme, že každý z nás čekal něco trochu jiného.
Vláda vzniká jako kompromisní řešení dané výsledky voleb. Stávající vláda šla do voleb s plánem realizovat reformy. Našla jejich přibližné kompromisní podobu a pustila se do ní. A o kompromisu dobře víme, že je to řešení, se kterým vlastně není spokojena ani jedna strana. Kompromis je nedokonalý, to je jeho princip. Ale kupodivu nám umožňuje přežít bez toho, že bysme lidi s jinými názory museli pobít palicí. Na rozdíl od plánování rozsáhlých protestních akcí (ty současné nejsou ani tak stávkou jako politickou demonstrací).
A na výroky „většina lidí“ je pro stávku“, „většina nesouhlasí s vládou“, „většina nedůvěřuje vládě“ bych byl převelice opatrný. Veškerá podobná šetření nám jako velmi objektivní a „pravdivou“ realitu předestře naprosté nesmysly, které mohou sloužit jedině k manipulaci.
Napsat komentář