Bydlím kousek od Pražského hradu. Už od klukovských let ho mám prolezený od sklepů po půdy, a to doslova. Celý život přes Hrad chodím ať na procházky nebo tudy vedou mé pěší cesty do centra. Ale dali mi najevo, že už tudy nesmím.

Před branami Hradu stojí šílené fronty nebožáků, kteří se chtějí dostat dovnitř. Odzkoušel jsem, že nějakých deset minut čekání je úplně o ničem, dobu čekání odhaduju tak na hodinu. Objel jsem kus světa a navštívil památek spoustu. Ale otevřeně: NIKDE jsem nezažil nic podobného. Tak nebetyčnou zpupnost člověk nevidí ani u bran moskevského Kremlu.

Hrad je památka. Je to kus Prahy, přes který vedou procházkové i jiné cesty. Je to mimochodem také sídlo prezidenta. Ale nepatří prezidentovi. Patří této zemi a jejím občanům. Někdo na to zřejmě zapomněl.

Pokračovat ve čtení celého článku na: http://houska.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=576547

3970 Celkem čtenářů 1 Dnes čtenářů
https://sedmavlna.cz/wp-content/uploads/2017/01/DSCN7264-1024x768.jpghttps://sedmavlna.cz/wp-content/uploads/2017/01/DSCN7264-150x150.jpgTomášEsejeSpolečnostVšechny rubrikyspolečnostBydlím kousek od Pražského hradu. Už od klukovských let ho mám prolezený od sklepů po půdy, a to doslova. Celý život přes Hrad chodím ať na procházky nebo tudy vedou mé pěší cesty do centra. Ale dali mi najevo, že už tudy nesmím. Před branami Hradu stojí šílené fronty nebožáků,...Tomáš Houška - blog o hlavně budoucnosti, i když občas k ní docházíme přes historii