Tak co s tou státní maturitou?

Pro mluví fakt, že potřebujeme zkoušku, která bude nějak standardizovat výstupní kompetece maturantů. Kvalita a zaměření středních škol se za posledních 20 let hodně rozrůznorodily (což je dobře), ale ztratili jsme tím srovnatelnost.

Pro mluví i fakt, že dnes možná nestačí maturita jakožto iniciační obřad, při kterém se deklaruje dospělost, že dnes potřebujeme mít ještě „papír“ sloužící jako kvalifikační předpoklad.

Třetím pro je potřeba takovou zkoušku pokud možno objektivizovat a certifikovat – nemůžou ji tedy vytvářet a realizovat jednotlivé školy, je třeba nezávislá autorita, která věrohodnost a standardizaci výsledků ověří. Třeba proto, aby vysokým školám mohly takové zkoušky pomoci s výběrem uchazečů.

Certifikovaná zkouška pro maturanty (ani nevím, jestli jí nutně musíme říkat maturita) je prostě docela dobrý nápad, který leccos usnadní.

Pak kromě PRO máme pár ALE. Velké a smutné ale je fakt, že se z tohoto tématu stala volební munice zneužívaná různými politickými subjekty, kterým je evidentně zcela ukradená odborná část této problematiky a jde jim jen o možnost se zviditelnit. Řada odpůrců maturit tak bohužel posloužila a ještě poslouží za pěšáky cizím politickým ambicím, jejichž obsah protestující ani zčásti nedohlédnou.

Druhé ALE je má nedůvěra ke kvalitě toho, co jako ověřovací podobu“státní maturity“ vidím.

Také třetí ALE je věcí odbornou a dalo by se tu dlouze debatovat o tom, je-li ideální volit právě danou formu uzavřených testových otázek. Ale z pohledu celku jde o maličkost. Maličkost ve srovnání s několika PROTI:

1. Neměl by ji zajišťovat stát, ale nezávislá agentura, nějaká forma neziskové organizace (a konec konců klidně ziskové, pakliže by někdo byl tak šikovný a dokázal na věci vydělat). A to prostě proto, že stát je s přehledem nejmizernějším hospodářem a organizátorem čehokoli. Cokoli dělá (alespoň ten český) stát, dělá násobně dráž než když to dělá kdokoli jiný. A je jedno, jestli důvodem je neschopnost nebo zlý úmysl a zneužití každého projektu ve vytvoření penězovodu ze státní kasy do kasy lidí spřízněných s výkonnými úředníky. Náklady na jednoho zkoušeného u CERMATu převyšují náklady na zkoušené u různých poskytovatelů obdobných zkoušek u nás téměř o řád, a převyšují dokonce náklady na aspoň zhruba srovnatelné zkoušky v ostatních vyspělých zemích. A to i v prostém přepočtu koruny na dolar či euro, o kupní síle nemluvě.

2. Nevidím jediný důvod, proč by tuto certifikační autoritu měl určovat stát a proč by měla být jen jedna. (Tedy pominu-li, že pokud stát tu možnost mít nebude, ztratí pár úředníků příležitost k pořádání zajímavých výběrových řízení.) Naopak viděl bych jako zdravé spíš konkurenční prostředí, ve kterém by existovaly 2-3 konkurenční agentury, a bylo zcela na maturantovi, jakou skladbu certifikátů bude potřebovat – a samozřejmě ve vztahu k tomu, že jednotlivé VŠ by měly prostor pro to stanovit si, kterou zkoušku, a s jakým minimálním výsledkem budou u uchazečů považovat za nutnou podmínku přijetí.

3. Nemyslím, že by takovou zkoušku měl hradit stát, měl by si ji hradit každý sám – jako třeba autoškolu. Náklady v řádu několika stovek nejsou pro uchazeče o vysokoškolské sudium ničím, co by mu bránilo studovat. Roční rozpočet v řádu stovek milionů, který do státní maturity chce sypat stát, vnímám jako zrůdnost.

4. Její vykonání by nemělo mít žádnou formální vazbu napředchozí studium. Neboli, chci-li zkusit maturitu z nějakého předmětu, je to má volba a nikdo mi nebude předepisovat, že předtím musím povinně absolvovat předepsané množství hodin výuky. Což je jedna ze slabin naší současné maturity – stát se stále snaží kontrolovat spíš objem výuky, kterou student absolvoval, než jeho kompetence. Takovou certifikovanou maturitu by v krajním případě mohl jít skládat uchazeč, který žádnou střední školu nestudoval a kvalitně se ke zkoušce připravil doma sám. Střední škola by měla být SLUŽBOU mj. připravující k certifikovaným zkouškám, ne administrativní podmínkou připuštění ke zkoušce. Nechápu, proč by to nemělo jít, nebo mělo být provázeno jakoukoli byrokratickou komplikací.

5. Vykonání takové zkoušky by mělo být opakovatelné – třeba v ročním odstupu. Má-li to být kvalifikačním vysvědčením, musí to dokumentovat stav kompetencí v daný okamžik a ne třeba před pěti lety. Náš C&K přístup k maturitě bere maturitní vysvědčení jako svého druhu cejch, definitivní onálepkování. „Jak to v 18 uděláš, takho nadosmrti máš.“

Kdyby český stát stejně přistupoval k autoškole, měli byste v 18 jednu příležitost složit zkoušky, předtím by vám předepsali 250 hodin teoretické výuky s kontrolovanou docházkou, a kdyby se vám to nepovedlo, byly byste nuceni opět čtyři roky studovat a studovat, než by vás ke zkoušce pustili podruhé. Pokud byste zkoušku udělali na sice dostatečný, ale nikoli excelentní počet bodů, sice byste měli řidičák v kapse, ale současně doživotní utrum s možností, že budete řidičem z povolání. Každá autoškola by povinně koupila jeden předražený (a zbytečný) kompjůtr od Autocontu, jeden podobně předražený skener a mizerný software, který by za 100 milionů dodala firma bratra náměstka ministra. Náklady na jednoho absolventa takové autoškoly by státní kasu přišly na nějakých sto tisíc, přičemž by se s „odbornou veřejností“ debatovalo tak o tom, hodnotit-li výstupy písmeny nebo číslicemi. Také by zavádění provázela mediální řežba o tom, je-li nezbytné, aby řidiči ovládali konstrukci motoru i s příslušnými výpočty, nebo stačí, aby jeho jednotlivé části uměli správně pojmenovat – s přihlédnutím k faktu, že teprve řidič, který dobře zná konstrukci motoru, porozumí správně jeho zvuku a volí styl jízdy, který je pro motor nejpříhodnější. Součástí takové autoškoly by byly dvě hodiny jízd, protože víc přece není třeba a 250 hodin v učebně nad skriptama musí stačit.

Přátelé, je to tristní, takovou maturitu nám zavádějí. Za naše peníze. A já – a nejspíš ani vy –nejsme schopni s tím cokoli udělat.

P. S. (5. 12. 09)

Jednoduchá analogie: Jde-li třeba o angličtinu, můžete získat různá osvědčení o jejím zvládnutí. Někde vám stačí maturita, jinde chtějí státní zkoušky z jazykové školy, a jinde zase předepisují First Certificate in English (FCE). Fakt, že vstupní podmínkou k přijetí do zaměstnání je, nebo oborového studia na VŠ by byl, právě FCE, nikoho neurazí a nikdo by mě nepřesvědčoval, že tím dochází k dehonestaci středoškolského vzdělání. Popravdě řečeno, jde-li o angličtinu, je zřejmé, že tady stát své miliony vyhází s jistotou zbytečně. Ani státem posvěcená „státní“ maturita FCE nenahradí a nevytvoří nový standard. A tím víc se nabízí otázka, jestli vůbec jde o tvorbu nějaké standardizace výstupů vzdělávání, nebo jestli cílem není docela jednoduše právě to vyházení milionů ze státní pokladny.