Nová renesance
Green Deal připomíná pokus o karaoke v nonstop baru: spousta falešných tónů a nikdo se nebaví. Ale co kdybychom místo záplatování starého světa začali stavět nový? A místo opilého karaoke napsali nové písničky?
Slovo „renesance“ má takový vznešený zvuk. Představíte si Michelangela, jak stojí na lešení v Sixtinské kapli a nadává na bolest za krkem. Nebo Leonarda, jak kreslí létající stroje, které v praxi připomínají kříženec mezi netopýrem a parapletem. Většina lidí si pod tím slovem vybaví umění, trochu lesku a spoustu italských jmen, která se špatně skloňují.
Ale v jádru šlo o úplně obyčejnou věc: starý svět už nefungoval a udělal místo pro nový.
Renesance nezačala tím, že by si lidé prostě řekli „a teď se budeme dívat na věci pozitivněji“. Ne, ona začala proto, že středověk se rozpadal pod vlastní vahou. Ekonomický systém, krize v církvi, mor, hlad, Turci bušící na vrata – to všechno donutilo lidi hledat nové cesty. A protože to byli Evropané, našli je ve věcech, které by jiného ani nenapadly: perspektiva v malířství, kompas na lodích, knihtisk.
Najednou se věci, které spolu dřív vůbec nesouvisely, začaly spojovat. Astronomie s navigací. Matematika s malířstvím. Filozofie s obchodem. A výsledek? Kontinenty, které se propojily, a Evropa, která začala udávat tón světu.
Dnes to vypadá podobně. Starý průmyslový model se zadýchává. Ropa a uhlí jsou jako ta stará košile, co se vám sice kdysi líbila, ale teď má díry na místech, kde by opravdu neměla. Do toho si uvědomujeme, že vlna znečištění okolního prostředí nám jasně říká: takhle už to dál nepůjde.
Jenže my dnes máme technologie, o kterých by se Leonardovi ani nesnilo. Satelity, které sledují vláhu v půdě. Domy, co samy šetří energii. Solární panely, které dávají víc energie než půl středověkého města. Kdyby tohle viděl Leonardo, asi by si řekl: „Fajn, teď už by ty moje létající stroje možná opravdu fungovaly.“ (Nebo by aspoň spadly stylověji.)
Současná evropská debata se většinou točí kolem tabulek, čísel a předpisů. To je nutné, ale inspirativní to není. Renesanci nedělají excelové tabulky. Renesanci dělají příběhy, které lidi strhnou.
Proč Green Deal není renesance a pokrok nejde uzákonit v lisabonském plánu, stejně jako nejde novelizovat ohmův zákon?
Když se v 15. století objevila knihtiskárna, nikdo nezorganizoval „pětiletku pro zvýšení produkce knih“ ani nevyšla evropská směrnice o zvýšení čtenosti Bible. Knihtiskaři se naučili vydávat knihy levněj a ve větších objemech. A začli je prodávat. Lidé prostě začali číst, psát a publikovat. Nabídka se propojila s poptávkou. A změnilo to svět. Například přišla reformace a s ní náboženské války. Inu, někdy to není jenom o sladkých jablíčkách, vývoj civilizace si občas zajde krkolomnými cestami. Na druhou stranu náboženské války skončily, když si lidi řekli, že je docela volovina vyhlazovat se kvůli fomulaci otčenáše a větší smysl dává založit Akademii věd a náboženství by se nemělo plést do řízení země.
Dneska potřebujeme něco podobného: nový příběh Evropy, který říká ne „musíme se uskromnit“, ale „můžeme žít chytřeji, pohodlněji a krásněji“.
Zkuste si představit, jak Michelangelo maluje strop Sixtinské kaple – a pod ním stojí úředník, co zapisuje do excelu: „Zvýšení spotřeby pigmentu o 12 %. Nutno požádat o výjimku z emisních limitů. A jsou tu konfliktní nekorektní motivy, před dokončením musí schválit etická komise.“ Koho z těch dvou si lidé zapamatují?
Co by znamenala nová renesance dnes? Evropa by mohla znovu ukázat, že umí spojovat věci, které spolu dosud nemluvily: Třeba architekturu s klimatologií – města, kde se dá žít i v horku, aniž byste museli mít klimatizaci v každé tramvaji. Energetiku s umělou inteligencí – sítě, které se řídí samy a nepadají při každém vedru nebo mrazu. Historii s designem – učit se z minulých kolapsů a přetavit je v nové příběhy a symboly. A vím já, zasněte se taky vy!
Představte si, že v roce 2100 stojí naši vnuci v muzeu. Dívají se na obrazy nebo na staré fotky a říkají: „Takhle začala nová renesance. Když se Evropa rozhodla nestrašit apokalypsou, ale vyprávět nový příběh.“
A možná se budou smát i našim absurdním začátkům. Jako my se dnes smějeme Leonardovým vrtulníkům z husích per. Nebo solárnímu autu, které ujelo sedm kilometrů, než se mu roztekla střecha. Každá renesance má své trapasy – ale hlavní je, že se jede dál.
Nová renesance nezačne tím, že někdo vydá další směrnici, zákazy a rozdá dotace. Začne svobodou. Začne tím, že si dovolíme vymyslet nový příběh. Příběh, který propojí vědu, umění, obchod i každodenní život. A pak budeme mít odvahu ho zkusit.
