Jak farmaloby prohrály byznys kolem covidu
Protože éterem ke mně zase dozběhly antivaxerské pakárny, dovolím si malý koment.
Při “léčení” přípravky jako Isoprinosine nebo Ivermektin lidé často spotřebovali 2-3 balení. Cena Ivermektinu se pohybovala mezi 130-600,- a Isoprinosinu 300-500,- Kč za balení. Při spotřebě 2-3 balení stálo užívání od 260 do 1800,- Kč.
U vakcín se cena značně lišila podle země, na začátku byla vyšší, později klesala (protože se pokryly náklady na výzkum.
Pfizer-BioNTech (Comirnaty): Tato vakcína byla dostupná nejdříve k použití po celé EU. Cena byla cca 350-400,- Kč za dávku, při dvou dávkách tedy 700-800,- Kč
Moderna (Spikevax): Vakcína od společnosti Moderna byla rovněž široce dostupná, ačkoliv v menším množství než Pfizer – kvůli ceně cca 500-740,- za dávku.
AstraZeneca (Vaxzevria): AstraZeneca byla zpočátku oblíbená kvůli ceně cca 60-130,- Kč, ale později byla postupně nahrazována kvůli obavám o vzácné nežádoucí účinky, zejména trombózy.
Johnson & Johnson (Janssen): Tato vakcína byla oblíbená pro svou jednodávkovou aplikaci, což z ní činilo preferovanou volbu pro ty, kteří chtěli rychlé očkování. Stála cca 200-250,- a k očkování stačila právě jedna dávka.
Ano, byla tu ještě vakcína Sputnik V, vyvinutá v Rusku. Cena vakcíny Sputnik V byla v různých zemích odlišná, ale obecně se pohybovala kolem 10–20 USD za dávku, což z ní činilo dostupnou alternativu. Rusko také nabízelo Sputnik V různým zemím jako součást diplomatických vztahů a pomoci, což vedlo k dohodám o dodávkách vakcín do mnoha zemí, včetně některých evropských, latinskoamerických a afrických států. Eticky sporné na tom bylo, že Rusko vakcínu sice vyváželo, ale nebylo schopné ji zajistit dost ani pro vlastní občany.
Kolem Sputniku se objevila řada dalších problémů. Zatímco ruské úřady prohlásily, že vakcína je vysoce účinná (přibližně 91–92 %), nezávislé mezinárodní organizace a vědecké komunity vyžadovaly nezávislé studie a data, aby ověřily tyto tvrzení, které Rusov nebyli schopní (ochotní) dodat. Kontrolní studie Rusy uváděnou účinnost opakovaně zpochybnily.
Logistickou komplikací byl fakt, že Sputnik V vyžaduje dva různé typy dávkování (dva různé serotypy adenoviru), což může zkomplikovat logistiku distribuce a očkování. Ale to je technikálie.
Pro Rusko typické však je, že vakcíny nebyly konzistentní, tedy expedovalo se ve skutečnosti několik různých verzí vakcíny, přičemž složení a výroba ostatních byly zcela netransparentní a nebyly k nim dodány (a možná ani provedeny) žádné studie. Minimálně jedna z nich se navíc distribuovala v podobě, kdy nosičem vakcíny byl nedeaktivovaný virus jiné virózy – laicky řešeno, sice jste získali vakcinaci proti Covidu, ale současně vám píchli jiné aktivní viry (naštětstí většinou měly mírný průběh podobný nachlazení).
Celkově vzato, Sputnik V vyvolal zájem jako cenově dostupná vakcína, ale jeho použití bylo komplikováno řadou otázek ohledně bezpečnosti, efektivity, transparentnosti a politických faktorů.
Ale zpět k Isoprinosinu a Ivermektinu.
Pokud bychom se dívali čistě na obchodní výhodnost, bylo by pro farmaceutické společnosti násobně výhodnější soustředit se na rychlý a masívní prodej stávajících přípravků, které se dají okamžitě prodávat bez nutnosti rozsáhlých studií a změn v logistice. Generovaná marže by byla násobně vyšší než vývoj vakcín. Isoprinosine a Ivermektin by pro ně mohly představovat okamžité tržby, protože už byla hotové a schválené (byť pro jiná použití) a snadno dostupné v řadě zemí. Mnoho lidí, kteří hledali alternativy k vakcínám, sáhlo právě po těchto lécích, což vedlo k vyšší spotřebě a několikanásobnému nákupu a růstu cen.
Příprava a distribuce vakcín proti COVID-19 si naopak vyžádala obrovské náklady – dlouhé a drahé klinické studie, rychlou škálovatelnost výroby, studium účinnosti i bezpečnosti, náročnou logistiku (zejména kvůli chlazení) a další administrativní i právní bariéry. Všechny tyto kroky musely proběhnout rychle, což ještě více zvyšovalo náklady.
A proč tedy ta zlá medicína nutila farmaloby vyvíjet nějaké vakcíny, když se šlo vytřískat víc peněz z Isoprinosinu a Ivermektinu?
Během pandemie COVID-19 se uskutečnilo několik studií, které zkoumaly účinnost Isoprinosinu a Ivermektinu proti viru SARS-CoV-2. Většina z nich buď nedosáhla přesvědčivých výsledků, nebo zjistila, že tyto léky nejsou proti COVID-19 účinné. Zde je přehled některých hlavních studií a jejich závěrů:
Isoprinosine (Imunor, inosine pranobex) je imunomodulační lék, který stimuluje imunitní odpověď. Předpokládalo se, že by mohl pomoci při virových infekcích obecně, ale jeho specifická účinnost proti COVID-19 nebyla prokázána. Dosavadní studie ukázaly, že jeho užívání může mít na průběh onemocnění COVID-19 na základě placebo efektu, ale neprokázaly pozitivní vliv na fyziologické úrovni. Pokud bysme uvěřili, že proti Covidu funguje ananasový džus, jeho účinky by byly stejné – a vyšlo by levněj. Já bych rozhodně hlasoval pro ananasový džus místo Isoprinosinu!
Ivermektin je antiparazitární lék a zpočátku proběhly laboratorní studie in vitro (ve zkumavkách), které ukázaly, že by mohl potlačit množení SARS-CoV-2. Tyto výsledky však byly zjištěny při dávkách mnohonásobně vyšších, než je bezpečné pro člověka. Větší randomizované studie, jako je TOGETHER Trial (provedená v Brazílii) nebo studie od Oxfordské univerzity, neprokázaly, že by Ivermektin v dávce bezpečné pro člověka snižoval hospitalizace nebo úmrtnost u pacientů s COVID-19. Laicky řečeno – Ivermektin mohl fungovat jako účinný prostředek na likvidaci virů COVID-19, pokud by nám nevadilo, že při tom zabije pacienta. Nechápu, proč se to antivaxerům nelíbí, vždyť to funguje!
Ale WHO, Evropská léková agentura (EMA) a americká FDA došly k závěru, že důkazy nepodporují použití Isopronosinu a Ivermektinu k léčbě COVID-19.
Ilumináti a farmaloby to prohrály a musely jít vyvíjet vakcínu.
Antivaxerům, plochozemcům, bojovníkům proti chemtrails, obhájcům Putina (eh… nejsou to furt ti samí?) přeju šťastný a radostný život.
