Nebuďme nelidi, vždyť i Češi po Mnichovu utíkali na západ

Já vám povim proč a zkusme se do situace vžít.

Že jich bylo méně než jedna setina počtu Afričanů mířících aktuálně do Evropy, nemusí být zásadní.

Čechoslováci, kteří po Mnichovu utekli na západ, v naprosté většině první, co udělali, bylo, že se dobrovolně přihlásili do armády, aby mohli všemi silami bojovat proti nenávistné ideologii, která je vyhnala z domova. Umíte si představit, že by tehdy přijeli do Británie, ztropili výtržnost, protože přece mají nárok na dvě teplá jídla denně, a pak velmi hlasitě požadovali, aby Britové začli respektovat, že příchozí jsou nácky? Kdyby se za války do Británie valily houfy přesvědčených nacistů a očekávaly nejen přijetí, ale i „respekt“ k jejich přesvědčení. Že je to volovina? No jo, ale když k nám přijdou davy těch, kdo po nás žádají dvě teplá jídla denně a respekt k jejich nenávistné ideologii, mnoho lidí má nějaký masochistický pocit, že je to v pořádku.

On možná bude problém v tom, že oni před tou ideologií neprchli. Kromě Syřanů totiž neprchají ani před žádnou válkou. Nebo máte pocit, že v rovníkové Africe zuří nějaká brutální válka, která Afričany žene na jiný kontinent? Ne, opravdu tam nezuří. Životní úroveň tam za poslední desítky let dokonce trvale stoupá. A to přes to, že vinou všech našich potravinových a finančních pomocí prostřednictvím OSN, MMF a dalších nesmyslných organizací, které více či méně otevřeně škodí, stoupá porodnost rychleji než ekonomický výkon daných zemí.