Už máte svého kulturologa?
Když projdete strukturu studentů vysokých škol, zjistte zajímavou věc. Možná, že nebudeme mít dost zubařů a naše firmy dlouhodobě bojují s dostatkem absolventů technických oborů. Ale nebojte se, nic vážného nám nehrozí, protože budeme mít dostatek antropologů, hudebních vědců, kulturologů, literárních historiků a dalších potřebných profesí.
Vezmu-li si, že populační ročníky dnešních vysokoškoláků lehce převyšují 100.000 a v jednom každém takovém ročníku naše vysoké školy absolvuje 100 hudebních vědců (což nejsem příliš od reality), hned se vám bude spát lépe. Jeden hudební vědec bude připadat na 1.000 hudebních nevědců a znamená to, že do budoucna bude Česká republika jistě patřit mezi hudebně-vědné světové velmoci. A podobně v několika dalších humanitních oborech. Zuby nám tedy sice budou muset vrtat Ukrajinci a auta u nás budou navrhovat Němci a Korejci a montovat Poláci a Slováci, protože mezi našinci nebude nikdo umět ani jedno (o nějaké základní vědě ani nemluvím), ale to nevadí.
Jaký druh šílenství ten stav způsobil? Je to šílenství vyvolané opticky bezplatným vysokoškolským vzděláním. Tedy jsou různé motivace, proč studovat vysokou školu. Třeba, že jde o obor, který vás po dostudování bude živit. Myslím, že takhle to berou třeba právníci. Pro ně je vzdělání docela dobrá investice. Pár takových oborů je. Lidé je půjdou studovat i když zacvakají školné, protože se jim velmi rychle vrátí.
Pak jsou studenti, kteří ve svém oboru také budou pracovat, i když už to takové terno není. Patří sem spousta technických a přírodovědných oborů, některé medicínské obory… Jsou to profese pro ducha přízemního, jako jsem já, poměrně potřebné – a proto mi nevadí, bude-li se těmto studentům školné hradit z veřejných (tedy mých) peněz.
Jiní studenti studují proto, že je daný obor docela baví. Někteří profesoři vybudovali celé školy na oborech, které je baví a živí nejen dané profesory, ale i řadu jejich přátel. Takovou Fakultu humanitních studií vnímám jako esenci. Což o to. Já každému přeju, ať si studuje, co chce. Ale bylo by správné, kdybychom své koníčky každý realizoval za své vlastní peníze. Tedy aby studenti oborů, které já vinou svého omezeného duševního rozhledu nepotřebuji tak naléhavě (kdy jsem opravdu potřeboval nějakého literárního vědce nebo religionistu ani nepamatuju), si své studium prostě zacálovali sami prostřednictvím školného.
Jsem suchar a škarohlíd. Jako daňový poplatník si myslím, že mám co mluvit do toho, jak se státní, tedy moje, peníze utrácejí. Myslím, že mám právo chtít, aby stát (jímž se v této věci nechávám zastupovat) uplatňoval elementární vzdělávací politiku. A uplatňovat ji tak, že na různé obory studia přispěje různou částkou.
Určitě by se mi nelíbilo, kdyby stát nějaké obory chtěl rušit, určovat kvóty, kolik studentů na nich smí studovat a podobně. Ať má každý svobodnou volbu, půjde-li studovat, co bude studovat a jak dlouho se tím hodlá zaobírat. Ale součástí té volby musí být odpovědnost: Je to koníček? Získaná bumážka? Kvalifikační předpoklad? Investice do svého kariérního života? Co jsem ochotný za to dát?
Já vím, když se zeptáte většiny studentů, řeknou, že školné je nemorální, že každý má nárok na vzdělání. Zacitují pár levicových demagogů, kteří vysvětlují, jak bude krásné, až bude vše zadarmo. A nejlepší jsou pak spolky, které rovnou mluví jménem všech. Třeba „Učitelé jsou proti školnému“. Ono, popravdě, jakmile někdo začne mluvit jménem národa, všech slušných lidí, všech učitelů apod., mějme se na pozoru. Hranice mezi salonním levičáctvím a příklonem k čistě totalitnímu stylu myšlení je velmi křehká.
Školné je zcela morální. Nic není zadarmo a poskytování vzdělání je službou. Školné je cenou za investici do vlastního rozvoje. Buď jdu studovat obor, ve kterém si investici vrátím, nebo jdu studovat obor, který je společensky žádoucí – a ostatní mi studium klidně zaplatí, nebo jdu naplnit svůj krásný koníček – a pak je konec debaty o právu na takové vzdělání. Jak někdo šermuje právy na cokoli, jsem také ostražitý. Každý ať má právo si studovat, co chce. Ale nedává mu to právo studovat cokoli bezplatně. Jeho právo nemůže na žádném eitckém základu ukládat ostatním povinnost mu jeho studium platit.
Než se ke školnému na VŠ propracujeme, s jistotou vzniknou bankovní produkty typu spoření a půjčka, samozřejmě stipendium úspěšným studentům, a zcela adresná sociální podpora studentům, kteří na studium mají předpoklady, ale nikoli ekonomické zázemí. Naši studenti se školným naučí větší míře samostatnosti – stejně jako to obecně zvládají jiní studenti. V zemích jako USA, Británie, Dánsko… tedy zemích s kvalitními vysokými školami, je tradičně školné mnohem vyšší, než o jakém se u nás vůbec uvažuje – a to ne v pouhém přepočtu měny, ale v porovnání ke kupní síle v dané zemi. (Mimochodem tipněte si, kolik našich vysokých škol patří mezi první stovku nejlepších univerzit světa!) Obecně platí zákonitost, že čím vyspělejší a „bohatší“ země, tím dříve na sebe mladí lidé berou odpovědnost, pracují už v průběhu studia, začínají bydlet sami atd. Naopak – nejdéle jsou v EU na svých rodičích a státu závislí mladí lidé z jižních zemí a z Balkánu, tam se také neplatí žádné školné na vysokých školách a jejich valita je ruku v ruce s tím mizerná.
Léta zkušeností z různých škol mě utvrzují v tom, že ochota platit školné nesouvisí se sociálním zázemím studenta, ale s intelektuální úrovní rodiny. Školné není sociální bariérou. Skutečnou bariéru nepředstavuje školné, ale struktura preferencí, žebříček hodnot. Zažil jsem řadu „intelektuálských“ rodin s nijak vysokými příjmy, které žily velmi skromně a financovaly kvalitní vzdělání svým dětem, stejně jako řadu rodin s nadprůměrným ekonomickým zázemím, pro které je školné vyhozenými penězi.
Nečekám, že by školné vyřešilo financování vysokých škol jako takové. Určitě bude jedním ze zdrojů, ale nemyslím, že zásadní. Školné, coby příjem školy, bude nahražovat státní podporu oborů, které stát podporovat zas tak moc nemá zájem. A je to dobře. Nemyslím, že by stát měl apriori hradit komukoli jakékoli vzdělání. I kdyby na to peníze měl. Jakože nemá.
Já vím, kdyby přišla vláda, která by o pouhou pětinu omezila náklady na stavbu našich krásných dálnic, rázem by do vědy a vysokého školství mohlo téct dvojnásobek peněz. To by byla chytrá vláda, což. Ale ne, nenechte se svést mým naivním populismem, vědecké instituce ani vysoké školy neposkytují stranám sponzorské dary na volební kampaně ani nevyplácejí provize lobistům. Pro každého politika jsou cennější kubické kilometry betonu než nějaké to vzdělání. Ani toto školné nevyřeší. Školné samo o sobě nebude spásou terciálního vzdělávání, ale nevěřme, že to půjde smysluplně bez něj. Ledaže bych si místo zubaře pořídil rodinného archeologa (také se stále v něčem ryje, tak co) a o vědecké inovace se začali starat kuturní antropologové.
Napsat komentář