Kolik stojí eurovynález EPR a PPWR
12. srpna začalo platit nařízení EU EPR a PPWR. Schválil ho ještě minulý europarlament, za ČR to bylo 16 poslanců, jména uvádím dole. Co ta nařízení velmi laicky a zkráceně znamenají? Každý eshop se musí zaregistrovat v každé zemi EU, kam NABÍZÍ prodej (není důležité, jestli tam něco prodá, stačí že z eshopu umožní dopravu do té země). Registrace není bezplatná, navíc si povinně musí najmout v té zemi „reprezentanta“ a podávat pravidelné výkazy o tom, jaké tam poslal zboží, v jakých obalech a všechno pečlivě zdokladovat. Rozsahem práce je to cca srovnatelné s daňovým přiznáním. K nákladům na registraci a honorář reprezentanta se pak následně budou přičítat poplatky za skutečně odeslané obalové materiály. Zmíněné poplatky jsou trochu vyšší první rok, ale jejich zásadní část bude eshop platit každoročně. Protože ty sumy jsou smrtící , stejně jako objem uložené administrativy, pro provozovatele eshopů v EU nastal jeden stresující týden, kdy se tomu věnovali.
Říkáte si, proč až teď? Protože tohle všechno prošlo trávícím traktem eurobyrokracie bez jakékoli informace, konzultace, jednání s těmi, koho se týká. Žádná komunikace, žádné varování, prostě najednou BUM! Už to platí. Tak koukejte valit prachy.
Kolik dělají náklady na poplatky a AR
Pojďme nejdřív kouknout na poplatky a „servis“ toho „autorizovaného reprezentanta“ (AR).
Zkusme si představit reálné tržní minimum / orientační roční cenu AR, nikoli jako státem stanovený poplatek. AR je soukromá služba a ceny se liší podle poskytovatele, obratu, počtu EPR streamů a odpovědnosti. Komerční nabídky dnes sahají od velmi levných €75 v Rakousku až po paušál kolem €1 000 za stát/rok včetně registrace a reportingu.
V tabulce jsou rozebrané podle jednotlivých zemí. Pokud máte eshop, kde nabízíte globálně, tedy do celé EU, máte dole souhrnný součet.
| Země | Packaging EPR – malé množství | AR / compliance servis – realistický odhad ročně | Hrubé minimum před kg poplatky |
|---|---|---|---|
| 🇦🇹 Rakousko | ~€130–200 | €75–300 | €205–500 |
| 🇧🇪 Belgie | ~€50–100 | €200–1 000 | €250–1 100 |
| 🇧🇬 Bulharsko | dle kg | €200–1 000 | €200–1 000 + EPR |
| 🇭🇷 Chorvatsko | dle kg | €200–1 000 | €200–1 000 + EPR |
| 🇨🇾 Kypr | dle režimu | €200–1 000 | €200–1 000 + EPR |
| 🇨🇿 Česko | domácí subjekt → bez AR | €0 | dle českého EPR |
| 🇩🇰 Dánsko | DKK 1 000 registrace + min. DKK 250/rok + PRO | €200–1 000 | cca €370–1 170+ první rok |
| 🇪🇪 Estonsko | dle kg | €200–1 000 | €200–1 000 + EPR |
| 🇫🇮 Finsko | registrace + roční fee + kg | €200–1 000 | €200–1 000 + EPR |
| 🇫🇷 Francie | malé množství řádově desítky € | od ~€190; běžně €300–1 000 | cca €270–1 080+ |
| 🇩🇪 Německo | LUCID €0 + dual system ~€40–100+ | nový PPWR režim: počítal bych €200–1 000 | €240–1 100+ |
| 🇬🇷 Řecko | systém může mít vysoké minimum | €200–1 000 | stovky až >€1 000 |
| 🇭🇺 Maďarsko | dle kg/státní sazby | €200–1 000 | €200–1 000 + EPR |
| 🇮🇪 Irsko | membership/PRO | cca €400–2 000 | potenciálně >€1 000 |
| 🇮🇹 Itálie | CONAI €5,16 + kg | €200–1 000 | €205–1 005 + EPR |
| 🇱🇻 Lotyšsko | dle kg | €200–1 000 | €200–1 000 + EPR |
| 🇱🇹 Litva | dle kg | €200–1 000 | €200–1 000 + EPR |
| 🇱🇺 Lucembursko | Valorlux min. ~€50 | €200–1 000 | €250–1 050 |
| 🇲🇹 Malta | dle kg | €200–1 000 | €200–1 000 + EPR |
| 🇳🇱 Nizozemsko | historicky pod 50 t často €0 | €200–1 000 pokud AR dopadne | €200–1 000 |
| 🇵🇱 Polsko | BDO + nový EPR režim | €200–1 000 | €250–1 100+ |
| 🇵🇹 Portugalsko | dle kg | €200–1 000 | €200–1 000 + EPR |
| 🇷🇴 Rumunsko | dle kg/OIREP | €200–1 000 | €200–1 000 + EPR |
| 🇸🇰 Slovensko | OZV + kg | €200–1 000 | €200–1 000 + EPR |
| 🇸🇮 Slovinsko | dle kg | €200–1 000 | €200–1 000 + EPR |
| 🇪🇸 Španělsko | SCRAP min. může být ~€150 + kg | cca €500–2 000 | ~€650–2 150+ |
| 🇸🇪 Švédsko | NPA SEK 2 500/rok + kg | €200–1 000 | cca €420–1 220+ |
| CELÁ EU | cca € 7 960–26 348 |
A to není jednorázově, to jsou ROČNÍ částky. A pozor, nejsou konečné, to jsou jen částky, které eshop zaplatí za formální umožnění prodeje. Další poplatky jsou počítané podle množství zásilek (obalů) a nikoli malé částky zaplatí za administrativní zpracování , které nemá daleko od vedené kompletního paralelního účetnictví a to násobena 27.
Takže (promiňte že se opakuju) – pro mikropodnik je to likvidační. To znamená skončit. Pro malý podnik tak do 10 zaměstnanců je to hraniční a spolyká to velkou část případné marže. Velký korporát jako Allegro, Amazon a podobně to samozřemě ani nezaznamená, vyčlení na to pár zaměstnanců a rozpočítáno do tržeb v řádu miliard je to pod hranicí statistické chyby. Takže jednoznačně – není to útok na ekomerci jako takovou, je to útok na malé eshopy.
Kolik máme v EU malých eshopů
V EU jsou cca 2 miliony eshopů na úrovni mikropodniků. Tvoří 85-90% všech eshopů. Když přidáme kategorii „malá firma“, je to skoro 99% celkového počtu. Souhrný obrat těhle mikro eshopů v EU je 90-140 miliard EUR ročně. Tvoří zhruba 15–20 % celkového obratu e-commerce v EU. Zaměstnávají odhadem 2,2 až 3,5 milionu lidí přímo, když se přičtou dodavatelé, je to přes 5 milionů.
S ohledem na složitost nařízené byrokracie a výši poplatků můžeme klidně brát věci tak, že europoslanci se rozhodli tyhle mikropodniky zničit.
Co už to stálo hned minulý týden
Pojďme počítat jen první vlnu „pochopit, co po mně vlastně chtějí“. Nejsou v tom právníci, registrace, poplatky compliance službám, úpravy e-shopů, účetnictví, evidence obalů ani každoroční administrativa. Takže jako řádový odhad nákladů na samotné seznamování se s regulací to není vůbec absurdní.
Důležitá terminologická poznámka: ekonom by spíš než „škoda“ řekl compliance cost / opportunity cost. Těch 20 mld. Kč není nutně účetní ztráta 20 mld., ale hodnota práce, která místo vývoje produktu, prodeje, zákaznické péče atd. padla na regulaci. Prostě provozovatel eshopu místo aby věnoval čas a úsilí něčemu produktivnímu, řešil živelnou pohromu EPR.
Zajímavý je další přepočet: 20 milionů člověkohodin odpovídá asi 10–12 tisícům pracovních míst na celý rok podle toho, kolik produktivních hodin za rok počítáme.
- 2 miliony e-shopů
- hodnota času majitele / kvalifikovaného člověka 1 000 Kč/h
- a nebudeme zatím počítat ztracené obchody, ukončení prodeje do některých zemí ani náklady státu.
Navrhl bych tři scénáře takto:
| Náklad na 1 e-shop | Konzervativní | Střední | Těžký |
|---|---|---|---|
| Zjišťování „co to je a co mám dělat“ | 5 h | 10 h | 20 h |
| Skutečné zavedení řešení | 5 h | 15 h | 40 h |
| Evidence/reporting v 1. roce | 2 h | 8 h | 20 h |
| Externí compliance, registrace apod. | 2 500 Kč | 10 000 Kč | 30 000 Kč |
| Celkem 1. rok / e-shop | 14 500 Kč | 43 000 Kč | 110 000 Kč |
Při dvou milionech subjektů dostanem:
| Konzervativní | Střední | Těžký | |
|---|---|---|---|
| Práce | 24 mld. Kč | 66 mld. Kč | 160 mld. Kč |
| Přímé externí výdaje | 5 mld. Kč | 20 mld. Kč | 60 mld. Kč |
| Celkem první rok | 29 mld. Kč | 86 mld. Kč | 220 mld. Kč |
| cca při 25 Kč/€ | €1,16 mld. | €3,44 mld. | €8,8 mld. |
Pozor, to nejsou náklady na řešení problému, to je jenom náklad za reakci na situaci „Co se to wtf děje?!“.
Pak teprve přijde „řešení“
To je přesně místo, kde EPR bolí víc než běžná regulace. PPWR počítá s registrací producenta v každém členském státě, kde poprvé uvádí obal nebo zabalený výrobek na trh. Není to tedy principiálně jedna evropská registrace.
A u online tržišť navíc regulace počítá s tím, že platforma bude získávat informace o registraci producenta v členském státě, kde se nachází spotřebitel, a potvrzení o splnění EPR.
Takže těch mých 15 hodin hledání cesty ve středním scénáři může být ve skutečnosti dost optimistických. Typický malý přeshraniční e-shop musí udělat něco jako:
zmapovat země → zjistit tamní režim → zjistit, zda potřebuje PRO / zástupce → registrovat se → uzavřít smlouvu → klasifikovat obaly → zjistit jejich hmotnost → zavést evidenci → upravit proces objednávek → předávat čísla marketplace → hlídat reporting → platit poplatky.
A pokud prodává do pěti nebo deseti zemí, část té práce se násobí počtem jurisdikcí.
Ještě zajímavější je dlouhodobý účet
Řekněme, že po zavedení už se orientačních 10 + implementačních 15 hodin neopakuje a zůstane jen provoz.
Ve středním scénáři jsem dal:
8 hodin práce ročně + 10 000 Kč externích nákladů
tedy:
8 000 + 10 000 = 18 000 Kč/e-shop/rok
× 2 miliony =
36 miliard Kč každý další rok.
Za pět let by střední model vypadal přibližně:
86 mld. první rok + 4 × 36 mld. = 230 miliard Kč, tedy asi €9,2 miliardy.
A pořád v tom není ekonomická ztráta způsobená změnou chování podniků.
To je podle mě dokonce potenciálně největší položka: malý český e-shop si spočítá, že má do Belgie ročně 14 objednávek, a řekne si „kašlu na Belgii“. Jiný přestane prodávat do Francie. Další se vůbec nepokusí vstoupit na německý trh. To není administrativní náklad, ale ztracený obchod a bariéra jednotného trhu. Ve skutečnosti většina mikroeshopů prostě úplně zruší přeshraniční prodej, protože i poplatky do jediné země jsou likvidační.
A tady vzniká docela paradoxní ekonomická otázka: kolik obalového odpadu musí regulace reálně ušetřit, aby společenský přínos převýšil třeba 50–100 miliard Kč ročních transakčních a compliance nákladů?
To už by šlo spočítat ještě zajímavěji: náklad EPR na jednu tunu skutečně dodatečně ušetřeného/recyklovaného obalu. Tam se dá regulační efektivita převést na jedno velmi srozumitelné číslo.
Teď terpve přijdou přímé náklady
Tedy nad rámec už uvedeného.
Co budou reálné dopady
Kdo to vymyslel?
Kdo to schválil?
Tohle nařízení navrhla Evropská komise a schválil (minulý) Evropský parlament. Kdo konkrétně hlasoval pro není problém dohledat. Z českých europoslanců hlasovali pro přijetí:
Co si z toho volebního období odnesli zmínění europoslanci?
Mechanismus je jednoduchý: za každý celý rok mandátu vzniká nárok na 3,5 % platu europoslance. Pět let tedy znamená: 5 × 3,5 % = 17,5 % platu europoslance.
Současný hrubý plat europoslance je 11 255,26 € měsíčně.
Takže jeden mandát: 11 255,26 × 17,5 % = 1 969,67 € měsíčně.
Při kurzu kolem 24–25 Kč/€ je to přibližně 47–49 tisíc Kč měsíčně před zdaněním.
A jsou tam dvě podstatné věci:
- důchod se začne vyplácet od 63 let;
- nárok existuje nezávisle na jiném důchodu – tedy může být vedle českého starobního důchodu.
Takže ano: když je někdo europoslancem jen jedno jediné pětileté období, odejde například ve 45 letech a už se do EP nikdy nevrátí, má od 63 let podle dnešních parametrů nárok na něco jako 48 000 Kč měsíčně z evropského systému. A dvě období už jsou 35 % platu, tedy dnes asi 3 939 € měsíčně, řádově 95–100 tisíc Kč. Maximum 70 % se dosáhne po 20 letech mandátu. Takže těch 45 tisíc, o kterých jsme se bavili, nebyl nějaký mediální trik — naopak při dnešním platu už je částka o něco vyšší.
Taky se vám hned líp žije?
Řikáte si Jak je tomožné, když objektivně nadělali škody za desítky miliard. No, mě se neptejte, to je realita. Oni jsou vysmátí. Většina malých provozovatelů eshopu přišla o zdroj obživy.
Jak to brát z pohledu integrace EU?
Tohle je čistá diverze. Jestli EU vznikla jako budování jednotného svobodného obchodního prostoru, tohle je jeho negací. Jeden z důležitých smyslů existence EU tím zanikl.
V médiích jsem našel, že sama EK vyzývá jednotlivé státy ať porušování tohoto nařízení nesankcionují. To je už ovšem totální výsměch. Na takové doporučení si čas našli, na zrušení absurdního nařízení ne. Navíc pro provozovatele eshopu z toho vyplývá jen další zhoršení nejistot. A popravdě: Autorita, která vyzve k ignorování vlastních nařízení, v přímém přenosu likviduje sama sebe.
