Uprchlíci nebo migranti?
Po včerejšku jsem v médiích zaznamenal opakovaná tvrzení, že útok možná spáchal uprchlík. Nebyl to uprchlík, nemaťme se vzájemně užíváním nesmyslných pojmů.
Pojmy mají svůj obsah a mají také svůj emoční význam. Slovy lze vytvářet názor na věci, aniž ten názor vyslovíte. Když napíšete, že se střetli ozbrojenci s armádou, není třeba dodávat víc, nebo něco vysvětlovat. Nebo že se střetli extrémisté – nejlépe ultrapravicoví – s aktivisty – nejlépe lidskoprávními. Víte, kde je dobro, kde zlo, komu fandit a kdo je zločinec. Pouhým onálepkováním.
Stejné je to s pojmem uprchlík. Uprchlík je zoufalý nešťastný člověk, který k přišel, aby spasil holý život, pronásledován totalitním vražedným režimem. Uprchlíka je správné politovat a je správné pomoci mu.
Jen jsou tu nějaké nesrovnalosti: Cílem a životním snem uprchlíka je svržení toho režimu, před kterým se vydal schovat k nám. Je rozhodnutý bojovat proti nenávistné ideologii, která jeho útěk způsobila. Je vděčný a připravený respektovat hostitelskou zemi. Znám i pár opravdových uprchlíků. Těší se, až v jejich zemi padne náboženská totalita a pomáhají tomu svou novinářsou prací. Jenže naprostá většina těch lidí, kteří se do Evropy valí, a už dovalili, žádnými uprchlíky nejsou:
Dokázat sémanticky správně označit, kdo k nám přichází, není věc nějaké xenofobní nenávisti, je to čistá schopnost zacházet správně s naším vlastním jazykem.
Většina z nich k nám přichází ze zemí, proti kterým naši politici až tak nic moc nemají. Všimněme si, že uprchlíků z Číny je u nás minimálně, a většinou bychom váhali, jestli o nich vůbec mluvit jako o uprchlících. Prostě přišli k nám, žijí tu, pracují tu, občas zaznamenáme, že píšou nebo vystupoují proti čínskému režimu, ale i to je výjimka. Spíš jsme jejich přítomnost vzali na vědomí a považujeme ji za normální a samozřejmou.
Netouží po tom nastolit tu totalitní oligarchii i u nás. Neslyšíme, že by lobbovali za dostatek psího masa v obchodech, za to, abychom respektovali jejich zvyklosti a svátky, nezuří kvůli křesťanským kostelům, prostě se snaží integrovat. Ta formulace je důležitá – integrovat se musí každý sám, nelze někoho integrovat bez jeho úsilí.
Jenže většina těch mediálně propíraných „uprchlíků“ to tak nemá. Odcházejí sem čistě pro naše sociální zabezpečení, za sociálně měkkým státem. Pokud u nás nic nedostanou a začneme vyžadovat dodržování našeho práva, odejdou. Jenže dostávají, a dokud dostávají, budou se valit dál.
A dokonce i ti, kteří přicházejí ze zemí jako je Sýrie nebo Irák, sem neutíkají, aby se dostali z občanské války pryč. Oni si ji přinášejí s sebou. Jdou pokračovat ve své občanské válce – na našem území. Je možné vzít pryč člověk ze země, kde se vede tribální občanská válka, ale nelze přestěhováním odstranit tribální občanskou válku z jeho hlavy.
Všimněme si, kolik bengálu nadělají „lidskoprávní“ neziskovky kolem totalitního režimu Číny. Neomlouvám ho, opravdu to je podivná pseudokomunistická totalitní oligarchie, která si nezaslouží sympatie. Opravdu se tam popravuje. Ale když se podíváme na přepočet popravených vzhledem k celkovému počtu obyvatel, vidíme že Čína zdaleka nevychází tak strašidelně, jako některé režimy, které mají naši politici za spojence.
Žije u nás řada uprchlíků, kteří ničím neprobouzejí negativní emoce. (Ať už tím „u nás“ myslíme ČR nebo Evropu.) Většinou jsou sympatičtí svobodomyslní, zhusta i pracovití lidé. Vítejme je. Pracuje u nás spousta ekonomických imigrantů (nejvíce z Ukrajiny a Ruska), kteří také nevyvolávají žádné velké emoce. Stali se smysluplnou součástí společnosti, i když někteří jen dočasně. Negativní emoce vyvolávají davy dobyvatelů, kteří nepřicházejí pracovat, nehodlají se integrovat, jdou jen svůj dosavadní životní styl, se všemi důsledky, který nutně přinese, přenést k nám a zajistit ho naším levicovým sociálním státem. Přicházejí parazitovat. A ti si negativní emoce vysložili oprávněně. A o uprchlíky opravdu nejde, přestaňme zabíjet vlastní jazyk sémantickou lží.
Původně publikováno na: https://houska.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=575165
Napsat komentář