Čí je ta válka?
Je zvláštní sledovat, jakým způsobem válka na Ukrajině vyostřila některé názorové zlomy ve společnosti. Na jednu stranu mám pocit, že většina společnosti našla ve snaze pomoci Ukrajincům společnou vlnu, souznění a euforii, jakou jsme prožívali naposled tak napřelomu 1989-1990. Ale pak je také zajímavé vidět jak se určitý díl lidí zabarikádoval v pozici „Nic nám do toho není a pro nás taky nikdo prstem nehne“. A tak si dovolim to komentovat.
Skutečně je to válka mezi Ukrajinou a Ruskem a nám do ní přísně vzato nic není? Ač si to hodně lidí myslí, nic není vzdálenější realitě. Car Putler explicitně řekl, že když to půjde, zastaví se až v Praze. Ne, to nebyl výkřik do větru, to myslel smrtelně vážně. Pokud si uvědomíte jak celá léta lká nad rozpadem SSSR a ztrátě jeho satelitů, pochopíte, že je to vážné.
Vyrazil na dobyvačnou výpravu to změnit a zvrátit svět před rok 1989. Vyrazil mimo jiné i do Prahy. Jen Ukrajina byla první v cestě. To je naše válka. Válka všech zemí kdysi okupovaných sovětskou armádou – jen někoho možná mate, že bojiště je na Ukrajině. Ale kdyby Rusové mohli, budou bojiště posouvat tak daleko na západ, jak budou moci.
Mnoho lidí si představuje, že Ukrajina je ve válce a my jí pomáháme. Ale to není pravda. My všichni jsme ve válce, která nyní probíhá na území Ukrajiny. Podpořit všemi prostředky boj Ukrajinců není ve skutečnosti nějaká libůstka nudících se Čechů, je to náš vlastní bytostný zájem. Proti ruské agresi se musíme spojit a bojovat společně. A kdo pamatujeme 1968 víme, co je to ruská agrese.
Nás se to (zatím) dotýká tím, že je drahý beznín, elektřina… postupně vlastně bude drahé kde co. A ještě k tomu se máme postarat o uprchlíky z Ukrajiny. A pozor, tentokrát to JSOU skuteční uprchlíci. Takových ústrk! Kvůli Ukrajincům? Opravdu ne, ti tu válku nerozpoutali. Ekonomické problémy, které se na nás valí nejsou kvůli Ukrajincům, ale viníkem je řada faktorů, mezi nimiž jsou klíčové tři: 1) Rusko a jeho agresívní politika a rozpoutaná dobyvačná válka 2) Intenzívní diverzní činnost páté kolony Putinovského režimu v podobě bojovníků „za klima“, za „green deal“ 3) předchozí nezřízené rozhazování, kterého se léta dopouští celá levicovými vládami ovládaná Evropa v představě, že vždycky bude čas blahobytu. Tak už není.
Pokud se mě ptáte, jestli mě to nevadí – drahota, problémy, obavy… ano vadí. Je to ale malá cena za to, že ruské bomby nepadají na nás a já se nemusím podruhé v životě dívat na to, jak z vagonů před našimi okny sjíždějí ruské tanky. Zastavme ji na Ukrajině a nedovolme, aby Rusové postupovali dál. To by bylo mnohem horší než benzín za 50… klidně i za 100,- na litr. Najděme náhradní zdroje energie, šetřeme energií, omezme její spotřebu, pokud zastavíme přítok ruského plynu a ropy, nebude to legrace. Ale stojí to za to. Jsme ve válce. To všechno bude velmi přijatelná cena proti riziku, že se ruské tanky vrátí k nám.
A navíc – pokud k nám přijdou nějaké ty statisíce Ukrajinců, víte co? Za mě to bude dobře. Pro obě strany. Jestli tím neztratíme svojí národní identitu? Ne, vůbec ne. Naopak. Právě teď můžeme hodně udělat pro její růst. Místo pseudoproblémů můžeme společně řešit ty skutečné.
A mimochodem – asi se opakuju – naše armáda má ve skladech asi 90 kusů T72 a také řadu bitevních vrtulníků Mi24, které bude vyřazovat. Obojí rychle zastarává, ale stále ještě má svou bojovou hodnotu. Nejlepší investicí, kterou bychom mohli udělat, je, abychom je dali Ukrajincům. Oni bojují naši společnou válku proti zdivočelé hordě z východu, ta technika by na Ukrajině nám všem pomohla.
