Podle kardinála Vlka je to jasné: Zanedbáváme víru, nechodíme do kostela, a proto se sem valí muslimové. Muslimští radikálové nad jeho světonázorem jásají. On totiž naprosto transparentně prokazuje, že oba žijí ve stejném myšlenkovém světě.

Není zásadní rozdíl mezi uvažováním křesťana a muslima. Není zásadní rozdíl mezi katolickým knězem a islámským ímámem. Styl jejich uvažování je shodný. Pro oba je současný svět místem střetu křesťanství versus islám. Kdyby křesťanské církve (jednojaké) měly vliv na společnost (nebo dokonce politickou moc) jakou má islám v „islámských“ zemích, máme tu stejný zpátečnický středověký totalitní teror, jaký vládne tam.

On si ale pan Vlk – a nejen on – neuvědomuje, že dichotomie běží úplně jinudy: Je to spor mezi teokratickým totalitním uvažováním a sekulárně-liberální společností, ke které jsme se propracovali v Evropě. Fakt, že my jsme schopní multikulturního světa stírá naši schopnost vidět, že hluboce věřící lidé tuto schopnost nemají. My jsme schopní respektovat různá, i ideově protichůdná vyznání, pro ně jde vždy o konflikt „jediného správného“ vidění světa s těmi, kdo bloudí. Peklo mesianistickcýh náboženství k tomu přidává pocit poslání přivést i ostatní k mému, tedy jedinému správnému světonázoru, a s hloubkou víry často roste i pocit, že toto poslání zahrnuje oprávnění udělat to i přes jeho nevůli.

Mezi kardinály a islamisty vidím jediný rozdíl: My jsme zde v Evropě církvím vymezili místo, ze kterého nám své přesvědčení nutit nemohou. Během 18.století víceméně vyvrcholil proces (začatý už někdy během papežského schizmatu na počátku 15. století), při kterém došlo o oddělení církve od politické moci. Ve vzájemné souvislosti došlo k ekonomické a kulturní proměně Evropy až do stavu, který známe dnes. V islámském světě tenhle proces nikdy neproběhl a islámská společnost charakterem svého uvažování zůstala ve stavu, ve kterém jsme ji ve 14.-15. století opustili.

Islám valící se do Evropy se mi taky nelíbí, ale Vlkovi kvůli tomu tleskat nebudu. Kdyby se moci měli chopit katolíci, lekal bych se úplně stejně, jako když se do Evropy valí davy muslimů, kteří se dožadují naprostého respektu ke své víře z naší strany. (Viz nedávný požadavek, aby OSN uzákonila zákaz rouhání.)

Jediná správná duchovní zbraň proti teokracii jakéhokoli druhu je totiž zdravá domokracie a zdravý rozum.

 

Takže nejdřív k nabídce kardinála Vlka vyhnat čerta Ďáblem, respektive islám rekatolizací:

Zatímco christianizace v prvních staletích probíhala jako spontánní hnutí, už někdy zhruba od dob Theodosia pokračovala jako státem řízená státní ideologie šířená ruku v ruce s politickým vlivem a mocí. Tak se dostala i k nám. K islamizaci dnes dochází zcela jinak. Migranti, v naprosté většině z ekonomických důvodů, opouštějí rodné země a přicházejí do Evropy, protože jim to naše politika a kulturní otevřenost dovoluje. Zde zůstanou, kulturně se adaptují, ale neintegrují. Tedy naučí se tu žít, ale nestanou se součástí naší kultury a nepřijmou ji. Mezitím si zde najdou partnery a počnou početné potomstvo. V řadě evropských zemí tak máme už druhou – třetí generaci migrantů, která necítí žádnou loyalitu s naší společností, nezná naši kulturu a vlastně ji ani nechce znát. Spíš nás z pozice odstrčeného a nechtěného dítěte nenávidí. Pouze se velmi hlasitě dožaduje respektování vlastní tradice, tedy včetně náboženství. Takhle je to typicky třeba ve Francii. Islám tu není motorem, jen jedním z průvodních jevů neřízené a nezvládnuté migrace a naší neochoty řešit reálné problémy spojené s integrací imigrantů. Současná islamizace není ani tak šířením islámu jako šířením jeho stoupenců.

Nedochází vítězství k jedné ideologie nad druhou. Jde o (politické)  vítězství agresívní menšiny s vysokou natalitou vybojované nad nerozhodnou většinou, která se možné nekorektnosti bojí víc než sebezničení. Dochází k tomu, že jako Evropa dovolujeme imigrantům v masívním měřítku parazitovat na našem sociálním systému a hrozba islamizace je přímo závislá na neporovnatelně vyšší porodnosti muslimských imigrantů a souběžně neochotě našich politických elit problém pojmenovat a řešit.

A řešení zcela jednoznačně nedříme v obnovené křesťanské (či jakékoli jiné) religiozitě, ale v důsledném uplatnění práva a přehodnocení našeho imigračního systému.

Tolik komentář k nešťastnému vystoupení kardinála Vlka.

A teď k mojí zaujatosti vůči křesťanství či proti křesťanům. Odlišme, prosím, zřetelně vztah ke křesťanům, křesťanství a křesťanským církvím. Tři různé věci. Proti křesťanům nepadlo a nepadne slovo. To za prvé. Za druhé: Křesťanství respektuji. Můj pohled na svět to není, ale to není důvod, proč by to nemohl být pohled jiných lidí. Trvám ale na tom, že každý máme právo na svůj pohled na svět a „jediný správný světonázor“ neexistuje. Každý světonázor, který jeho stoupenci začnou prosazovat jako „jediný správný“, je hrozbou ostatním. Pokud jsem uvedl excesy jako křížové války (včetně té proti Albigenským), násilné christianizace, statisíce obětí španělské inkvizice atd., ne proto, abych „kydal hnůj“ na křesťany. Ale jako jeden z viditelných důkazů, že jakékoli vyznání může být zneužito fanatiky, a křesťanství samo o sobě není ničeho zárukou. Ano, k excesům a genocidám docházelo i ve zcela sekulárních státech, fanatismus je nebezpečný ať už se halí do čehokoli, ale to teď není předmětem diskuse, předmětem diskuse bylo, jestli je křesťanství spasitelné. Není. Křestanské společenství se může chovat stejně nemravně a bestiálně jako nekřesťanské. Desatero – nedesatero. Křesťanská víra je jednou z možností.  Není lepší ani horší. Ani křesťané nejsou lepší nebo horší.  Žádná víra není lepší než ostatní a žádná není povolaná k  určování životních pravidel jiných lidí.

Církve mohu brát jako společenství křesťanů. Nic míň a nic víc. Církve nemají morální právo na žádnou větší autoritu než spolky jakýchkoli jinak se sdružujících lidí. Pokud to někteří křesťané berou jako útok na křesťanství, měli by se spíš začít důsledně zamýšlet nad sebou samými, zdaliž totiž svým postojem nepotvrzují, že rechristianizace by znamenala stejné ohrožení občanských práv jako islamizace.

1845 Celkem čtenářů 1 Dnes čtenářů
AdminMigrační vlnaSekulární společnost a islámSpolečnostVšechny rubrikyislám,křesťanství,náboženství,sekulární společnostPodle kardinála Vlka je to jasné: Zanedbáváme víru, nechodíme do kostela, a proto se sem valí muslimové. Muslimští radikálové nad jeho světonázorem jásají. On totiž naprosto transparentně prokazuje, že oba žijí ve stejném myšlenkovém světě. Není zásadní rozdíl mezi uvažováním křesťana a muslima. Není zásadní rozdíl mezi katolickým knězem a...Tomáš Houška - blog o hlavně budoucnosti, i když občas k ní docházíme přes historii